Stopa vede do Berlína

Po svém odchodu do exilu se František Čáp nejprve usadil v západním Německu. Třetí celovečerní snímek, který zde režíroval, vznikal v berlínských studiích i v exteriérech. Pouhých sedm let po skončení druhé světové války bylo město stále v troskách, ruinou zůstával i jeden z jeho symbolů, majestátní budova Říšského sněmu. Právě v jeho zbytcích se odehraje napínavé a vizuálně atraktivní finále tohoto snímku. Využití působivých lokací metropole rozdělené na dva sektory patří k hlavním přednostem Čápova filmu. Špionážní drama aktuální politickou situaci začínající studené války využívá i k rozehrání ústřední zápletky. Hned v úvodu je zavražděn neznámý muž a policie pronásleduje prchajícího pachatele. Ve stejné době přijíždí do Berlína mladý americký právník, který hledá muže jménem Karl Dornbrink, aby ho mohl informovat o získaném dědictví. Nachází však pouze jeho dceru, krásnou učitelku baletu Veru. Pár se do sebe zakouká, situaci ovšem komplikuje Veřino tajemství týkající se osudu jejího otce. Stopa vede do Berlína představuje Čápovo tematicky i stylově nejdynamičtější dílo. Napínavý akční snímek střídá lokace během honiček a pronásledování. Do složitého děje promlouvají zájmy jednotlivých mocností, mezi nimiž hrdina kličkuje mazaně a svůdně jako James Bond. Oba ústřední představitelé byli do filmu obsazeni jako debutanti. Ani jeden z nich se však později výrazně neprosadil. Naopak dvacetiletý Horst Buchholz, který zde poprvé, byť jen na okamžik, dostal prostor před kamerou (v bezejmenné roli mladíka na rozhlasové věži), vyrostl ve velkou hvězdu nejen německé kinematografie. V 60. letech si zahrál i v populárním westernu Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960) či bláznivé komedii Billyho Wildera Raz, dva, tři (One, Two, Three, 1961). Ze štábu si zaslouží zmínit také Artur Brauner. Tento nesmírně výkonný producent a příležitostný scenárista se za svou dlouhou kariéru podílel na třech stovkách filmů. Marie Barešová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017