Dveře zůstanou otevřené

František Čáp pracoval v Jugoslávii zejména pro slovinský Triglav film. Podílel se však i na produkcích jiných států federace, díky čemuž v roce 1959 vznikl pod taktovkou společnosti Bosna film snímek Dveře zůstanou otevřené. Vychytralý zlodějíček a podvodník utíká z nápravného zařízení. Odpoví na inzerát ženy z maloměsta, která patnáct let po druhé světové válce hledá ztraceného vnuka. Petar se za něj vydává s jasným záměrem − chce rodinu zneužít a okrást. Nepočítá ovšem s tím, že se dostane mezi lidi, kteří mu poprvé v životě budou věnovat svou upřímnou pozornost a lásku. Ani s tím, že by se mohl zamilovat do své „sestry“. Krásného a sebevědomého mladíka z velkého města obdivují místní ženy, mužům je naopak trnem v oku. Původní kriminální zápletka se vytrácí a snímek se pomalu přelévá do melodramatických poloh. Mladou dívku zde ztvárnila Milena Dravićová, budoucí největší ženská hvězda jugoslávské kinematografie. Čáp tu tedy znovu prokázal svůj cit pro objevování nových talentů, které dokázal rovnou připravit na hlavní role. Víc než Dravićovou byl ovšem režisér zaujat jejím kolegou. Urostlá postava Radeho Vergoviće je ve filmu systematicky stavěna na odiv, jeho protagonista se v mnohých záběrech objevuje v kostýmech, v nichž co nejvíce vynikne jeho vypracovaná figura. Homoerotický nádech snímku i implicitně přítomný motiv incestu neušel výčitkám dobové domácí kritiky. Socialistické kinematografie, liberálnější Jugoslávii nevyjímaje, nemohly příliš otevřeně pracovat s gay či lesbickou tematikou. Homosexuální prvky v dílech východního bloku se tak odhalují především prostřednictvím queer čtení, které se pohybuje na hranici interpretace. František Čáp je jako homosexuální filmař takovým výkladům často podrobován. Jeho ženská melodramata bývají považována za klasická díla gay režiséra, který zpracovává příběh nenaplněné lásky. Bosenský snímek Dveře zůstanou otevřené obsahuje tento motiv také. Marie Barešová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017