Skleněná křídla

Starostlivý otec Abbas se snaží své dcery Nazli a Mahin vychovávat v souladu s íránskou tradicí, ačkoliv už dlouho žijí ve Švédsku. Dle jeho přesvědčení se děvčata mají co nejdříve vdát, a to za jím určeného ženicha, Nazli konkrétně za svého pohledného bratrance Hamida. Jenže osmnáctileté dívce se plán jejího do té doby respektovaného otce vůbec nelíbí. Z rebelie si začne říkat Sara, hledá si práci a sní o tom, že bude jezdit na motorce a chodit na rande s pohledným blonďákem Johanem (v podání dnes již etablované hvězdy, tehdy ještě začínajícího Alexandera Skarsgårda). Na příběhu Nazli a jejího otce sledujeme vykořeněnost druhé generace imigrantů a rozpolcenost mezi moderní emancipovanou západní společností a tradičními hodnotami íránské přistěhovalecké komunity. I titul Skleněná křídla symbolicky odkazuje na křehkost Nazliiny svobody, tedy jejího odpoutání od své muslimské rodiny. V době premiéry byl snímek považován za průkopnický a posbíral několik ocenění včetně jedné švédské filmové ceny Zlatohlávek z celkem čtyř nominací. Z dnešního pohledu může ztvárnění íránské rodiny působit poněkud schematicky, např. v tom, jak jsou její mužští členové sexističtí, násilní nebo slabošští. Problematicky působí také fakt, že v integračním dramatu hlavní íránskou hrdinku hraje rodilá Švédka (ačkoli polsko-židovského původu). Devětapadesátiletý rodák z Teheránu Reza Bagher, který sám přišel do Švédska v osmnácti letech, ale ve svém celovečerním debutu přesvědčivě ukazuje, že kulturní odlišnosti nerozdělují ani tolik rodilé Švédy a přistěhovalce spíše jako jednotlivé generace. Snímek k tomu inspiroval řadu režisérů nešvédského původu, aby se problematiku integrace, kulturních střetů, milostných peripetií či otázek cti pokusili ve svých filmech reflektovat po svém. Skleněná křídla se tak dnes řadí mezi svého druhu klasické filmy moderní švédské kinematografie. Greta Stocklassa Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017