Dvě nevěsty a jedna svatba

Zase jedna rádoby romantická rádoby komedie. Asi 1001 a přitom pořád stejná kreace paní Holubové na uštěkanou nesnesitelnou megeru další neodolatelný excentrický potrhlík Jana Dolanského (zřejmě se rozhodl hrát je až do důchodu) a Annu Polívkovou raději nechám bez komentáře. I když se tvůrci snaží předstírat romantiku víceméně vše se točí kolem sexu, nevěr a alkoholu a humor mají obstarávat vulgarismy a vyložené sprosťárny. Kam až může český film klesnout!!! Vyznavači inteligentního laskavého humoru jako Jan Werich nebo Miroslav Horníček se musí obracet v hrobě. Jedna hvězdička nad minimum se snad dá dát za pokus o originální způsob natočení pomocí glosování děje hlavní představitelkou do kamery a za pár dobrých hereckých výkonů (B. Klepl). Kde jsou ty doby kdy naši filmaři dokázali vyprodukovat několik velmi zdařilých komedií každý rok!!!

Nic jsem od tohoto filmu neočekávala a vlastně až tady z komentářů mi došlo, že rodinka má stejné složení jako v Účastnících zájezdu. Fascinovalo mě, jak je většina lidí promiskuitních a za pár vtipů a Brutusáky to je za šest.

Romantické filmové příběhy jsou hlavní doménou především americké a francouzské produkce a tak když se něco takového objeví v kinematografii české, už předem to bohužel budí rozpaky. Máme tu snímek odehrávající se na vesnici s typickou vesnickou náturou a vesnickým dějovým námětem. A na české poměry vcelku přínosné až charakterově a koncepčně trefné, ale bohužel ve výsledku tradičně omšelé, nezábavné a zcela bez citů. Chybí tomu prostě živost, elán a vtip. Součástí vyprávění je pohled hlavní postavy, tedy Marie v podání Anny Polívkové, do kamery, kdy nahlas dává najevo své myšlenky. Snímek si tak pohrává s nadnesenou a zábavnou atmosférou, která však postrádá nadšení a prozíravost. Nám, jako prostým divákům, jsou její myšlenkové pochody prostě putna. Onen pohled do kamery má v podstatě navodit pocit, že se prostě dívá na diváka a tím vlastně narušit iluzi nezávislosti filmu jako takového a tím tedy přesvědčit diváka, že je všeho dění součástí. Ale funguje to? Na to nechť si každý odpoví sám. Kouzlo nechtěného se prostě nekoná, i kdyby čert na koze jezdil. Jako jednoduchý vesnický vztahový příběh nějaký ten potenciál má, ale rozhodně upadne v zapomnění, než by řekl švec. Ono když to vypadá jako celovečerní televizní bakalářská povídka...

Nemohu se ubránit vzpomínce na knihu Nikolaje Nosova - Neználek. Tam malíř Tubička maluje malenky, které chtějí vypadat všechny stejně vyumělkovaně a tak si pořídí šablonu... Podobně působí mnohé české filmy nového milénia. Tento nevyjímaje. Vezmeme pár lokalit, trochu je v počítači přizdobíme a rozsluníme, uděláme nějaké falešné mečíkové záhony a zaplníme to lidmi. Necháme je trochu blbnout a pak se všichni políbí. Opona. Tento režisér není umělec. Je to rutinér. A vykradač. Když měli takový úspěch Účastníci zájezdu, tak vzal "rodinu" Holubová, Klepl, Polívková a naplácal na ně spoustu klišé scénáře. Nějak to nevyšlo....