Sladký život

S odstupem času na filmu nevidím nic krom bezesporu půvabné Anity Ekberg a v překvapivě spíš záporné roli Lexe Barkera alias Old Shatterhanda. Ani ta veleslavná scéna ve fontáně Di Trevi z dnešního pohledu není nic extrovního.

Kdyby tu dlouhou slátaninu natočil kdokoliv neznámý režisér než li Fellini, nemluvilo by se o filmu v superlativech. V televizi jsou většinou italské filmy hrány s titulkami, využil jsem dabingu a část filmu jsem shlédl. Čím by mě měl nadchnout výkon Barkera nebo Ekbergové, Ekbergová že v 60. roce odhalila prsa, když v 30letech v českém filmu se herečka odhalila celá a to ji otevřelo cestu za moře. Barker známý jako Tarzan, potom přítel Vinnetoua a jinak úplně bezvýznamný herec, herec dvou rolí. Film trochu více stojí na Mastroiannim. Fellini není mým šálkem kávy, Silnice je senzační...

Vcelku zajímavá sonda do života, ale v dnešní době nemůžu říst, že by mě to nějak zaujalo. Ač stále film obsahuje zajímaví záběry, já prostě M. M. nemám ráda. sorry. Faktem však je, že od půlky je film čistá beznaděj. Prostě deprese na n-tou a i v době oslav jde pod povrchem cítit, že "tam něco smrdí". Z hlediska budování této atmosféry velmi povedené...

Dokonalá ukázka dekadence, dojem z filmu je velmi palčivý. Přestože film v současné době už nešokuje tak jako v roce 1960, je jeho poselství pořád aktuální. Zajímavostí je, že název paparazzi pro dotěrné bulvární fotografy vznikl podle přezdívky jednoho z fotografů v tomto filmu.