Dům Bernardy Alby

Filmová adaptace slavné divadelní hry je pozoruhodná již tím, že autor předlohy Federico García Lorca za výčet jednajících postav vložil poznámku: „Básník upozorňuje, že tato tři dějství usilují o fotografický dokument.“ Příběh panovačné matky ovládající svůj dům a nelítostně prosazující tradiční řád a morálku, především vůči svým pěti dcerám, je zbaven pohádkových a mystických prvků a nabývá až rozměrů dokumentárního pohledu na realitu španělského venkova. Hra byla napsána v roce 1936, ale mohla být ve Španělsku poprvé uvedena až v roce 1964. Tato vynikající adaptace je dílem Maria Camuse, který patří mezi celosvětově proslulé zástupce španělské kinematografie a to právě především díky filmovým zpracováním řady klasických děl národní literatury: Legenda o starostovi z města Zalamea (1972, Calderón de la Barca, Lope de Vega), Úl (1982, Camilo José Cela), Nevinní svatí (1984, Miguel Delibes), které ale netvoří většinu jeho filmografie. V případě Domu Bernardy Alby jde o divadelní hru Federica Garcíi Lorky. Producenti Jaime Borrell, José Miguel Juárez a Antonio Oliver založili produkční společnost Paraíso a zakoupili od Lorkových dědiců práva. Rodina si ve smlouvě vyžádala nárok schvalovat scénář a herecké obsazení. V osmdesátých letech byl tento španělský básník a dramatik znovu objevený a také často uváděný, takže i v případě převedení nějakého jeho díla na filmové plátno se předpokládal zájem diváků a tedy komerční úspěch; není zcela náhodné, že Carlos Saura natáčí Krvavou svatbu v roce 1981. V rámci dějin španělského filmu jde o výjimečné dílo v mnoha ohledech. Mario Camus se z hlediska režie zaměřil na herecké výkony a mizanscénu tvoří především studiové dekorace, i přesto se mu daří navodit dosti autentickou atmosféru. Natáčí se v chronologickém pořadí a přímým kontaktním zvukem, což není zcela obvyklý přístup a vyžaduje bezpochyby větší úsilí ze strany herců a zároveň to může vést k dosažení empatičtějšího výkonu. Již samotná umělecká forma této hry je pro každého režiséra výzvou – děj se odehrává v prostoru jednoho domu s poměrně velkým množstvím postav. Ostatně Dům Bernardy Alby chtěl zfilmovat už Luis Buñuel, po něm francouzský tvůrce Roger Leenhardt a také mexický režisér Gustavo Alatriste. Zdroj: Festival španělských filmů La Película