Tátova volha

Nemaje jiného čtiva po ruce, listoval jsem na penziónu v Jeseníkách časopisem Žena a život. Byl tam společný rozhovor s Vejdělkem a Balzerovou. Paní Balzerová se tam rozplývala, že film má být především obraz a bez balastu zbytečných slov. Ano, Tátova volha je hodně o obrazu, což s dronem a úchvatnou českou krajinou není problém zařídit (vypíchnul bych scénu s řízkama v Tetíně nad Berounkou). Ale jinak je škoda těžce nevyužitýho potenciálu, výchozí nápad není špatnej. Nevím proč, ale čekal jsem komedii, což jsem po půlhodině pochopil, že nebude, další hodinu jsem čekal aspoň dobrej film, což se taky nekonalo. Něco málo fakt podařených momentů (vysávání kaktusů, sběr jablek) mě nepřesvědčilo. S nostalgií a úsměvem vzpomínám na první spolupráci Vejdělek-Balzerová (Ženy v pokušení). Tátova volha je nuda.

Průměrné dílko s průměrným scénářem. Herci se nijak „nevycajchnovali“ a ani celkově to nijak nepřekročilo hranice nad. Nad cokoli.

Jemný a citlivě podaný příběh, plný hledání a naděje, mě nečekaně zaujal a oslovil. Trochu mě mrzí ten otevřený konec (za který ubírám jednu *, protože jsem byla na záhadného Tomáše docela zvědavá), ale i tak jde o moc pěkný film. Role oběma hlavním představitelkám sedly přímo dokonale a jejich glosy, místy zavánějící až černým humorem, dodávají téhle, jinak víceméně smutné komedii, patřičný nadhled. A pokud k tomu připočteme ještě i krásnou krajinu a neméně parádního autoveterána, je divácký zážitek téměř dokonalý!

Volha mě trochu minula a tak jsem se s ní setkala trochu se zpožděním. Ani bych nemusela vědět, že se jedná o Vejdělkův výtvor, protože to bylo na první pohled poznat. Opakuje to co mu párkrát vyšlo, používá stejnou gradaci příběhu, osvědčené herce, sází na exteriéry. Bohužel ubral na humoru, zbyla trocha sarkasmu, ale řacha v podobě Žen v pokušení už se nekonala. Výborný komentář viz argenson.