Švéd v žigulíku

Sonda do současné ruské (post?)komunistické společnosti. Sleduje velkou rozmazlenost ruských občanů státem. Prostě velmi zajímavý dokument, který diváka vybízí k zamyšlení nad různými národními mentalitami a rozdílnými přístupy k řízení firmy i práci samotné. Zní to jen jako business dokument, ale není tu minuta i problematika lidských vztahů na pracovišti v čistě osobní nebo dokonce partnerské rovině. Doporučuji. 9/10

Dokument z ruské automobilky v Togliatti, kde se vyráběly legendární ”žigulíky“, alias Lady. Pro ty, co to nepamatujou: Žigulíky byly za komančů auty ”vyšší střední vrstvy“. Byl proletářský plebs, (obyčejní dělníci), který neměl žádná auta /těch byla většina/, pak nižší střední třída, (mistři, malý vedoucí, nižší komunističtí funkcionáři), ti měli škodovky. Nad nimi vyšší střední třída, (šéfové ve fabrikách, doktoři, vyšší komunističtí funkcionáři, šikovní meloucháři, hospodští, zelináři a řezníci), tito měli žigulíky. No a nakonec ještě elita, (veksláci a velmi vysocí komunističtí funkcionáři), kteří měli zapaďácká auta z Tuzexu. Dokument zastihuje automobilku v okamžiku, kdy se jí, po bolestné kapitalistické transformaci, z úpadku snaží vytáhnout švédský krizový manager Bo Andersson. Prototyp tvrdého kapitalisty, který se sice občas snaží ukázat lidštější tvář, ale… …ale tvrdej je. Povede se mu sice automobilku pozvednout, (i za cenu propouštění), a uvést na trh nový úspěšný model Lada Granta, leč nakonec stejně narazí na ”ruská specifika“ a je ”odejit“. Bál jsem, se, že mě tato podnikatelská tématika tolik nezaujme, ale dokument rozhodně zajímavý je a to nejen tím, že Anderssonova přítelkyně-partnerka je Češka, (ano tak trochu balada o tom, jak šéf sbalil podřízenou, či naopak?). I někteří jeho další spolupracovníci z řad manažerů jsou Češi, takže v dokumentu je výrazná ”česká stopa“, nejen osobou režiséra.