Pepa

Jak tak sleduji české filmové komedie poslední dekády zmocňuje se mě stále větší skepse. Byl jsem natolik troufalý, že jsem nás v tomto ohledu považoval za velmoc ale v současnosti se mi zdá, že se u nás schopnost natočit opravdu dobrou komedii úplně zakrněla. Tato se dá aspoň považovat za průměrnou (s trochou fantazie) ale i tak klenotům české komedie nesahá ani ke kolenům. Všechno je to nějak povrchní, předvídatelné a prvoplánové o propracovanosti postav vůbec nemluvě. Asi je to dnes cool ale.....

Smutná komedie složená z několika epizodek v životě Pepy už od jeho dětských let po dospělost, vlastně až do konce života. Příběh spíše připomíná formát ne příliš povedeného televizního filmu, který nemá ani tak daleko k profláknutým bakalářským povídkám. Když dnes vidíme jejich nekonečné reprízy, jde jen o to složit tři čtyři epizodky zabývající se podobnými partnerskými problémy a soužitím, a je tu nepříliš úspěšná komedie. Jít tak na nový český film do kina, je dnes riziko vyhozených peněz a času.

Tak jak nesnáším kecy do děje, zde mi to nevadilo. U této komedie, nebo chcete-li, tragédie se divák nezasměje tak, že by se popadal za břicho, ale spíše se bude usmívat celý film. Mimo závěr, bohužel. Ale ten je prozrazen ihned na začátku. No, já jsem se bavil.

Tak nevím...špatný start je jedna věc, ale zatímco v jinošském věku se ňoumovitost dá omluvit mladickou nerozvážností, po třicítce už to není ani k politování. Filmařsky dobré, herecky taky nelze celkem nic vytknout, zvláště Petra Špalková byla moc dobrá, ale každý svého štěstí strůjcem a Pepa nebyl smolař, ale trouba a pro ty já moc pochopení nemám, možná jen trochu lítosti. Možná kdyby na konci dal Pepa manželce pár přes držku, vzala bych ho víc na milost.