690 Vopnafjörður

V islandské vesnici Vopnafjörđur žije méně než 690 stálých obyvatel. S moderní občanskou vybaveností, ale prostorově vzdáleni ostatnímu světu místní lidé přemýšlejí, zda jejich vesnice má stále nějakou budoucnost. Hory posypané sněhem stoupají přímo od břehů oceánu a kdesi vysoko přecházejí v dlouhou pustou pláň. Ze směru, kde se spojuje moře s nebem, se blíží rybářská loď. Kapitán, protřelý námořník, přemýšlí o své rodné vesnici, kam se s úlovkem vrací. Stejně jako místní policistka i mladý fotbalista nebo vedoucí pěveckého sboru mají obavy o budoucnost tohoto svérázného polozapomenutého místa žijícího pouze ze sezónní práce. Co je zde drží a co naopak vábí k odchodu? V jejich příbězích zaznívá oboje – naděje na pokračování, ale i smířenost s tím, že jejich dny na tomto izolovaném místě jsou možná sečteny. Zdroj: Festival Jeden Svět