Opuštěné rodinné sídlo. Všudypřítomné ticho proříznou zoufalé lidské výkřiky. Ze sprchy teče krev, uprostřed manželské postele se povalují desítky vydloubaných lidských očí. Tento film mohl být výpovědí o generaci poznamenané vietnamskou válkou, mohl být i nevšedním hororem, mohl být působivým kriminálním snímkem. Mohl být...
Smrtící bumerang je hybridem tří žánrů - horroru, psychologického dramatu s výrazným sociálním podtextem a krimi. Nachází se na pomezí těchto tří způsobů vnímání a mate diváka. Neboť na různé žánry jsme vždy naladěni různě, od každého žánru očekáváme jiný děj, jiný zážitek, jinou atmosféru, odlišnou náladu. Problém filmu Smrtící bumerang (Bacckfire) spočívá v tom, že je ukázkovým případem scenáristického nezvládnutí látky. Nelze hojně používat celou řadu horrorových motivů a současně se snažit o jakousi seriózní výpověď o generaci poznamenané vietnamskou válkou, nelze postavit syžet celého díla na typické kriminální zápletce (vypočítavá žena chce dohnat svého muže k sebevraždě, aby se vzápětí zmocnila nemalého majetku) a souběžně s tím mít v tomtéž filmu scénu typickou pro klasické horrory, v nichž je vždy přítomno určité procento mystiky, tajemna a nevysvětlitelných jevů. Nelze narušovat zákony, které ctil už Aristoteles...
Scenáristiká dvojice Larry Brand a Rebecca Reynoldsová si těchto pradávných zákonů dramatických děl bohužel moc nehleděla. Současná kinematografie je více než kdy jindy závislá na relativní čistotě žánrů. Proto Smrtící bumerang nepůsobí. Proto nepůsobí ani Keith Carradine v roli Reeda, přítele z války, který nedopustí, aby se jeho spolubojovník stal obětí vypočítavé ženské, proto se nám zdá naivní celá zápletka. Jedno totiž podmiňuje druhé! Horror nevyžaduje psychologické vykreslení postav, zatímco krimi příběh se bez něho neobejde. Psychologické drama zase musí počítat s výrazným a podrobným vykreslením reality, je v mnohém závislé na schopnosti tvůrců umně a přesně vyjádřit pocity hlavní postavy a její reflexe okolního světa. Režisér Gilbert Cates kolísá od jedné polohy k druhé, nevěnuje dostatek pozornosti tomu, jsou-li všechny herecké výkony dostatečně přesvědčivé a některé scény prostě režijně nezvládá. Naivně kupříkladu působí epizoda, kdy se potenciální oběť Donny (Jeff Fahey) opije na garden party a v afektu ztropí skandál. Skoro směšně vypadají "mnohovýznamné" pohledy Keitha Carradina, jenž má být po celou dobu promítání filmu až do posledního záběru tajemnou, záhadnou postavou "člověka odnikud". Směšně působí i zjištění, že všechny hrůzy, které proradná a krásná Mara (Karen Allenová) nastražila svému muži, aby jej takto nepřímo donutila spáchat sebevraždu, byly předem připraveny za pomoci několika reproduktorů, magnetofonu a pěti litrů dobytčí krve.
Reklamní slogan pro naši distribuci zní: "Ještě než se rozední, někdo bude bohatý, někdo zemře a někdo někoho pomstí." Dodejme jen: dokud se Larry Brand a Rebecca Reynoldsová nenaučí psát scénáře, bude ona pomsta pomstou na divákovi...
hou Cinema 1991/7/16Autor/Zdroj: hou/Cinema
