Bojovnice slunce

Po shlédnutí filmu jsem volajaký zmätený. Kde začíná a končí filmařská licence je těžké rozeznat. Zpočátku velice zajímavý příběh a krutý osud právničky Bahar se postupem děje rozmělňuje v sladkobolný příběh o pátrání po ztraceném synovi. V anotaci uváděná třídenní ofenziva se mění v čekání na útok a polehávání, povídání, zpěv a tanečky bojovnic, které se zásadně oslovují soudružky (české titulky), což vyvrcholí útokem tunelem na nepřátelské velitelství. Do akce jde asi devět bojovnic a franouzská novinářka, která nemůže chybět, protože v takových chvílích "cítí, že má její povolání smysl". Také konec s finálním útěkem zajatkyň mi připadá poměrně naivní. Od filmu jsem čekal více, pohled na válku s islámkými bojovníky mi nijak nepřiblížil.

Film je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré nastali začiatkom augusta roku 2014, kedy islamskí teroristi napadli a obsadili mesto Sinjar na severe Iraku. Režisérka a scenáristka filmu Eva Husson sa pred natáčaním údajne osobne stretla v tejto oblasti s bojovníkmi a bojovníčkami z kurdských skupín YPG, YPJ, YBŞ a Pešmerga, ktoré bojujú proti teroristom, preto atmosféra pôsobí veľmi autenticky a ponuro, pričom úplne absentujú tupé efekty a trápne pózy. Hlavná dejová línia je prezentovaná z pohľadu kurdskej ženskej milície Êzîdxan Women's Units (YJÊ), ktorá reálne v Sinjare bojovala. Musím povedať, že prevažná časť kurdských ozbrojených skupín si zasluhuje neuveriteľný obdiv.