Dogman

Lidské a mrazivé zároveň. Chytlavé od prvního do posledního záběru. Jak osobitým námětem, tak zpracováním, adekvátním smutnosti příběhu a šedivosti prostředí, ve kterém se odehrává. Člověku se nechce věřit, že něco takové je soúčástí EU. Je záslužné, že se osobitý talent Garroneho formátu soustředí právě na tuto tvář Itálie. Od závěru jsem čekal malinko víc, ale i takhle dobrý. Pomohl pochopit zvláštní rozhodnutí hlavní postavy. Výkon Marcella Fonteho hodný ocenění. [Cannes]

Dogman si plyne v příjemně pomalém tempu, které zároveň dokládá, že v téhle čtvrti jinak prostě takříkajíc „chcípnul pes“. Místní vskutku nemají mnoho příležitostí k vyžití. Kromě fotbalového hřiště nebo night clubu. Matteo Garrone patří k těm evropským tvůrcům, jejichž tvorbu se rozhodně vyplatí sledovat. Jenom ta práce se zvukem by se dala vylepšit. Vcelku snadno dokáže probudit zájem o postavy a ty dlouhé nepřerušované záběry vlastně pomáhají lépe odkrýt jejich psychologii. Dogman se v žádném případě nebude zamlouvat každému. Ale zaslouží si šanci.

V hlavních rolích primitiv, pablb, dement, idiot, kretén, debil, násilník, narkoman, jakž takž inteligentních tam bylo snad jen pár psů. Kolik lidí na planetě dnes žije na mentální úrovni odpovídající pravěku? Nebo by snad byli alespoň průměrně inteligentní, kdyby neměli hlavu vybrakovanou užíváním drog? Vypadá takhle život na periferii většiny velkých měst? Žijí na úrovni této prvobytně pospolité společnosti miliony či miliardy lidí? Marcello, hlavní postava, je naivní, nesmělý, malý postavou i odvahou, je důvěřivý a umí to se psy. Má psí salon (salonek), má rád zvířata, žije dost jednoduchým životem, kamarádů moc nemá, jediným blízkým přítelem je hajzl a násilník Simoncino. A pak má taky ze zjevně rozpadlého manželství cca jedenáctiletou dcerku, kterou bezmezně miluje. Aby si přilepšil, občas dýluje drogy, občas si i sám šlehne. Nebýt podivného přátelství se Simoncinem a drog, mohl se jeho život vyvíjet celkem příjemně. Kombinace jednoduchého citlivého naivky a primitivního násilníka není zrovna optimální. Marcello ctí zásady přátelství a kvůli Simoncinům trestným činům skončí ve vězení... Sonda do zvláštního života chudých obyvatel městské periferie přináší ne zrovna pozitivní zážitky. Obzvlášť velmi podivný přátelský vztah dogmana Marcella a násilníka Simoncina budí v divákovi více než smíšené pocity. Možná zajímavý pohled do života v sociální oblasti, kterou příliš neznáme, ale jinak působivý a nepříjemný film o lidském bahně, primitivismu a lidském zoufalství.