Snídaně šampiónů

Dwayne Hoover má příčesek, vzornou rodinu a největší obchod s auty ve městě. Jeho zářivě optimistická tvář oslovuje zákazníky z každé televizní obrazovky, aby jim připomněla Hooverův "Exit 11 Motor Village" a dokonalý životní úspěch. Situace za jásavou fasádou je ale poněkud jiná, jak už tahle zákulisí bývají. Hooverova manželka Celia je troska, závislá na prášcích a televizních seriálech, syn George miluje plyš a smysl svého života hledá v atomovém krytu rodinného pozemku. Hooverův nejlepší přítel a nejlepší prodavač Harry Le Sabre je paranoidní fetišista, toužící po dámském krajkovém prádle stejně jako po možnosti sdělit světu svou úchylku. Jediné a navíc sporně uspokojivé chvíle tráví Dwayne se svou sekretářkou Francine. Splněný "americký sen" se pro něj stává noční můrou, z níž není probuzení, a on se pomalu a jistě utíká do podivného světa šílenství, v němž ho provázejí cizí hlasy a děsivé vize. V téže chvíli se na opačném konci země chystá na cestu do Dwayneova zapadáku Midland City Kilgore Trout, třetiřadý autor sci-fi, podle jehož románů vznikají čtvrtořadé pornocomicsy. V Midland City má vystoupit jako čestný host na podivném "Art Festivalu", který pořádá stejně bohatý jako podivínský mecenáš Fred Barry... Dwayneův svět odcizeného konzumu, ničícího lidské duše i vztahy, o hodnotách ani nemluvě, je stále závislejší na (byť falešné) naději, že existuje někdo, anebo něco, co dokáže onu děsivou prázdnotu a fantasmagorický chaos nějak vysvětlit, dát mu smysl a zachránit jeho oběti. Bude oním prorokem právě Trout? Alan Rudolph toužil natočit kultovní román Kurta Vonneguta Jr. z roku 1973 už před dobrými pětadvaceti lety, ještě v době, kdy asistoval Robertu Altmanovi. Dočkal se až v loňském roce, a to ještě díky tomu, že zájem o celý projekt projevil Bruce Willis, paradoxně právě jeden z těch, kteří vytvářejí onen deformovaný obraz světa, ničící duše jeho obyvatel. Můžeme to brát jako pokus o sebereflexi anebo pokání, pravda je, že bez něj by si Rudolph mohl svou černou satiru na Ameriku založit pod postel anebo s ní zabíjet mouchy. Filmový divák by však měl být před podobnými "dobrými úmysly" hvězd zákonem chráněn a Bruce Willis se měl poučit ze svého předchozího výletu do "seriózního" filmu, založeného na adaptaci jiné slavné předlohy, totiž z De Palmova Ohňostroje marnosti. Toužil-li se už vyslovit ke stavu nemocné americké společnosti, mohl to mnohem efektivněji učinit tak, že by už napříště nikdy nehrál v televizní reklamě - místo aby točil "umění" o tom, jak reklama dělá lidem díru do hlavy. Pokud máte pocit, že předchozí řádky směřují k závěru, že Snídaně šampionů není právě dvakrát povedená, máte postřeh. Sama předloha je v podstatě nezfilmovatelná a Alan Rudolph tento mýtus pouze potvrzuje. Předvádí Vonnegutův svět jako vnějškově efektní, významově ovšem pohříchu prvoplánovitou přehlídku úchylnosti, v níž jsou lidé nahrazeni karikaturami. Každý soudný divák rychle pochopí, oč režisérovi šlo, a další hodinu pak marné hledá odpověď na otázku - no a co? A ani se u toho nepobaví. Rudolph zkrátka nepřekračuje práh efektního surrealistického konstatování a sbírka jeho hvězd se může "uhrát", ale kde nic není... Ještě zdaleka nejlegračnější je tu Nick Nolte coby úchylný fetišista, jehož výstupy jsou věru fascinující, a Albert Finney coby Vonnegutovo sebeparodické alter ego Kilgore Trout, snažící se přinést Dwayneovi poznání. Je to málo? Je. Autor/Zdroj: /Cinema