Dubček

Alexandr Dubček si jistě zaslouží, aby něm byl natočen životopisný film. Film Dubček by tu úlohu mohl plnit. Ale toto dílo se nepodařilo. Vzniklá spíše rozvláčná nudná agitka než zajímavý hraný životopisný film.

Myšlenka snímku je dobrá, ale celé je to bohužel nějak nedotažené. I když se jedná o ryze televizní projekt, celý film působí spíše jako hraný dokument. Docela vadilo už na začátku Dubčekovo vnitřní filozofování, neboť to jakoby předpovídalo značnou televizní nudu. Co se týče událostí a osudů politiků včetně Dubčeka, kteří byli uneseni do Sovětského svazu se zodpovídat a být přinuceni podepsat tzv. ´Moskevský protokol´, je z historického hlediska velice přínosné, neboť o tomto se nijak zvlášť nemluví ani nepíše a tak současná veřejnost neví co si prožili a myslí si o nich ve své naivitě své. Jenomže nejenže není zohledněno vše, ale mnohé scény nic neosvětlují a tak neznalý divák neví, jednoduše řečeno, co, kde, jak a proč. Jako příklad lze uvést scénu z letiště, kde byl odmítnut start k návratu do Československa, dokud nebude přiveden František Kriegel. Kde byl a proč byl zadržován se ze snímku prostě nedozvíme. Osud Františka Kriegela je sice kapitolou samo o sobě a taktéž by si zasloužil svůj film, neboť jako jediný odmítl ´Moskevský protokol´ podepsat, což byla na tu dobu neskutečná odvaha a následky samozřejmě nenechaly na sebe dlouho čekat, ale když už je o něm, zmínka, tak tedy se vším všudy. Nic naplat, za komunismu se také točily takovéto politické snímky o politických jednáních a je neoddiskutovatelné, že byly daleko napínavější. Jejich ideologii protentokrát ponechme stranou. Jde jen o to, jak byly natočené. Ale zpět k Dubčekovi. Scénář se věrně drží historie a jak je psáno výše, mnohým osvětlí, co se s těmito představiteli vlády po únosu do Moskvy vlastně dělo a čím si museli projít. Ale je to hodně málo. Místo toho vnitřního filozofování, které spíše zdržovalo a nudilo, se měl dát větší důraz na okolnosti všeho dění a hlavně patřičnému vysvětlení pro lepší orientaci.

Žádný strhující velkofilm, ale solidně natočená rekonstrukce důležitých dnů v roce 1968 z pohledu tehdejšího generálního tajemníka a zachycení těžkého rozhodování, jehož správnost/nesprávnost ukázalo až následujících 20 let.

Byla to třetí verze roku 1968, kterou jsem viděl ... No, docela zamotaná verze, Brežněv si nebyl moc podobnej, Svoboda vůbec (příliš mladej), Bilak taky nic moc, Husák byl parodie na Gustíka, rychlý prolínání dobovejch dokumentů s dotočenými bylo spíš na škodu. Naproti tomu jsme se ale dozvěděli něco víc z Dubčekova soukromí. Přesto ze všech tří verzí to u mě vyhrává Sedláčkovo "Musíme se dohodnout".