Domestik

Domestik mi přišel jako český pokus o kvalitní kinematografii ve fázi pokusu. Za mě nepřekročil hranu divnosti směrem k tíživému dramatu, kdy se dva lidi blízko sebe, ale vedle sebe tvrdohlavě ženou za něčím, čeho nemohou dosáhnout.

Film je to zajímavý, přivřela bych oko nad příšerně táhlými scénami a byla bych ho i dobře ohodnotila, kdyby se tvůrce nevyžíval ve zdůrazňování všemožných nechutných zvuků žraní, polykání, chroupání a nevím čeho. Když i jezení zmrzliny nebo ukousnutí banánu zní jako křupání, tak to je na mě moc.