Je mi fajn s.r.o.

Vtipná a originální francouzská komedie o jednom sobeckém ultra blbovi. Film, která mě o letošních vánočních svátcích nejvíce pobavil. Tak trochu pro českého diváka neznámé prostředí v Emauzích, kde působí životní ztroskotanci, kteří si na sebe vydělávají každodenní prací tříděním a opravami věcí z domácností po zesnulých lidech. Ač nezisková organizace je finančně zcela odkázaná na sebe prodejem opraveného zboží. Sem přichází celoživotní lůzr, podvodníček využívající jen naivity ostatních lidí. Jeho sestra Monique vede organizaci a snaží se Jacquese zařadit a přimět k práci. To se jí nepodaří, naopak Jacques zblbne svými nápady několik jejích svěřenců včetně jí samé k estetickým plastickým operacím. Celá skupina se vydá kamionem do Bulharska na kliniku Rusa doktora Ursuse. Cesta je plná nezvyklých zážitku, velice zábavné. Několik scének mě nahlas rozesmálo, což se mi stává zřídka. Kamion přestavěný na letadlo, nastavovaná limuzína, Jacquesův projev v jakémsi zdemolovaném skanzenu komunismu někde v Bulharsku s výkladem o třídním boji. Chvíle, kdy Jacques učí jednoho ze svých adeptů jako budoucího hvězdného fotbalistu plivat, což k fotbalu nezbytně patří, donutí diváka k reakci smíchu nebo ke zvracení. Když ta nastávající fotbalová celebrita má sedmdesát let a 120 kilo, přesto věří v přeměnu. Překvapivý závěr příběhu s novou podobou jen vyšperkuje nečekaně svéráznou komedii.