Historický snímek Jan Palach natočil Robert Sedláček na základě scénáře spisovatelky (a disidentky) Evy Kantůrkové. Podle svých slov chtěl vyprávět tragický příběh Jana Palacha (11. 8. 1948 Praha – 19. 1. 1969 Praha), jehož čin není naivním bojem proti totalitě, ale až extrémním příkladem toho, kam všudypřítomná konformita a přizpůsobivost dohnaná do krajnosti může zavést citlivého jedince. – Drama se známým koncem se odehrává od července 1967 do osudného 16. ledna 1969. Tvůrci se snažili na základě dostupných a ověřených pramenů (mimo jiné kniha Jiřího Lederera Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta, Palachova korespondence, hovory s jeho přáteli), ale i určité autorské licence ukázat Jana Palacha jako introvertního mladíka, přemýšlivého pozorovatele a dobrého kamaráda. Protagonistova povaha se postupně vykresluje na základě nejrůznějších situací: během brigády na celinách v Kazachstánu, doma ve Všetatech, v průběhu bouřlivých událostí let 1967 a 1968, kdy byl mladík přijat ke studiu historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, za srpnové okupace, při návštěvě Francie v říjnu 1968, během studentské stávky v listopadu 1968 i v období okolo Vánoc a Nového roku, kdy uzrávalo osudové rozhodnutí. Film končí přípravou a provedením Janova sebeupálení. Kromě energické a světaznalé maminky hrají v Janově křehkém, až intimním příběhu důležitou roli jeho přítelkyně od dětství Helenka, smyšlená postava Janova mentora Profesora, ale třeba i ruský kamarád Voloďa nebo přítel Hubert. – Tvůrci se vyvarovali nebezpečí patosu, obratně skloubili skutečnost s fikcí a natočili civilní, místy až lyrický snímek, v němž v pozadí výjimečného individuálního osudu věrohodně rezonují dobové události (podpořené navíc archivními záběry či dobovými písněmi). – Film byl uveden v oficiální sekci XIII. MFF v Římě 2018. Režisérka Agnieszka Hollandová natočila třídílnou televizní minisérii a sestřihem i snímek pro kina Hořící keř (2013), v němž se zabývá osudem Palachovy matky a její advokátky po synově smrti.
Zdroj: -kat- / NFA
Poznámka
Ve filmu jsou použity archivní materiály České televize (zpravodajství a archiv), Českého rozhlasu (rozhlasové vysílání z 21. srpna 1968), ukázky z filmu Ta naše písnička česká (1967; r. Zdeněk Podskalský) a z amerického krátkého snímku Laurela a Hardyho Slunce, voda, vzduch (1934, Them Thar Hills; r. Art Lloyd). Pod závěrečnými titulky zní útržky z dobových projevů různých komunistických funkcionářů a vládních představitelů.
