Bílá kočka

Půl roku po Dívce s hyacinty byl ve švédských kinech uveden další snímek Hasseho Ekmana Bílá kočka, který se režisérovu předchozímu dílu notně podobal v tématu a zvoleném konceptu vyprávění. Zatímco v prvním filmu diváci pátrali po identitě v úvodu tragicky zemřelé ženy, Bílá kočka představuje tajemného protagonistu, který přijíždí vlakem do Stockholmu, aniž by si pamatoval odkud a proč. Bezejmenného, zmateného muže se ujme dobrosrdečná servírka ztvárněná křehkou blondýnou Evou Henning a detektivní pátrání může začít. Snímek, který vznikl jako adaptace románu Nycklar till okänt rum (Klíče do neznámé místnosti, 1950) Ekmanova blízkého spolupracovníka, spisovatele Waltera Ljungquista, tak opět zkoumá téma identity a s ní spjatou složitou otázku lidské psychiky. S motivem ztracené paměti a enigmatické povahy ústřední postavy do filmu proniká řada stylově pozoruhodných snových sekvencí a halucinačních flashbacků. (Jana Bébarová) Noir Film Festival