Nikdy neodvracej zrak

Film nabitý velkým množstvím pozoruhodných scén a připomínající na zajímavém osudu jednoho malíře německou historii 20. století.

Dobrý film se pozná tak, že od něj neodejdete. I když jsou dvě ráno, stejně vydržíte. Umění znamená, že někdo něco umí vytvořit svým umem...Nebo umí zachytit na film, na obraz...Umí vytvořit děláním dílo hodné uchování... Výhodou je, trochu znát autora...vědět o Gerhardu Richterovi... .... a pak už se jen začít dívat ... Upřeně, jako na jeho Obraz ...

Nikdy neodvracej zrak jinak představuje velice poctivé a propracované dílo, které evidentně nebylo levné a na mnoha záběrech (včetně těch, které leckdy působí jako pouhé prostřihy) je znát, že muselo být vynaloženo veliké úsilí od všech členů štábu, aby mohly vzniknout. Jde o jeden z těch filmů, kde rozhodně nevadí ani tříhodinová stopáž, třebaže se tedy určitě dalo o nějakých deset minut krátit. Ale pak by to možná podle režiséra nebylo to pravé umění. Nikdy neodvracej zrak (český název odkazuje k radě, že ani před ošklivými věcmi by se neměly zavírat oči) rozhodně zůstane v paměti dlouho. A i když se zbývá vesměs seriózními tématy, nechybí v něm občas mezinárodně srozumitelný humor. V Životech těch druhých pobavil třeba vtípek o slunci a Erichu Honeckerovi, tady se zase dozvíme, co bylo dobré za války říkat místo 'Heil Hitler', pokud jste nebyli stoupenci nacismu.