Spirála

Zanussiho psychologický film je uměleckou reflexí o smrti, jejíž blízkost zaskočí hlavního hrdinu v kulminačním bodě jeho života. O smrti, na kterou není člověk nikdy připraven a se kterou se nedokáže žádným způsobem vyrovnat. Zanussiho psychologický film je uměleckou reflexí o smrti, jejíž blízkost zaskočí hlavního hrdinu v kulminačním bodě jeho života. Do turistické chaty Mořské oko přijíždí turista, jehož chování je od samého počátku zvláštní. Postupně se vyjeví, že se jedná o vědce, jehož úspěšnou kariéru přerušila smrtelná choroba, a do hor utekl s jediným cílem: spáchat sebevraždu jako únik před strachem z osamělosti, bolesti a konce. Relativně mladý muž totiž nedokáže přijmout přicházející smrt, „protože je to člověk úspěšný, pragmatický, někdo, kdo celý svět svého poznání a touhy uzavřel do sféry vlastnit a jednat." (Zanussi). Navíc mu nic z jeho aktivního života mu během přicházející smrti není oporou. Zanussi líčí jeho zoufalství s nemilosrdnou otevřeností (nikoli ovšem naturalisticky), neponechává mu ani náznak naděje, který by mohl předznamenat závěrečný zvrat či happyend. Vysoké hory - polské Tatry v úvodu filmu - tedy prostoru, který jako by byl bránou k Bohu, pak kontrastují s tísnivým a neutěšeným prostředím nemocnice ze závěru snímku. Spirála ovšem nemusíme vnímat jen jako úvahu na téma možnosti sebevraždy (případně s oprávněností lékařských zásahů do procesu umírání), ale také jako obecné zamyšlení o komplikovaném právu jedince na vlastní životní volbu. Motiv smrti - jako hlavní téma - Zanussi rozvinul o dvacet let později ve filmu Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000). (pb) katalog 1. Festivalu nad řekou