Zajatci času

Námět příběhu je známý. Tady dějově nějaký profesor vleze na průzkum do nějaké jeskyně a už se nevrátí. Několik mlaďáků se rozhodne ho hledat a my sledujeme jejich počínání. Zvrat nenastane útokem nějakých příšer či podivných kreatur, jak by se jistojistě dalo předpokládat. To už tu nejednou bylo. Tentokrát se děj zabývá žánrem sci-fi a problematice času. Jedná se o film, který může zůstat nepochopitelný hlavně pro svou námětovou těžkopádnost. Něco takového velice dobře funguje v literární podobě, neboť vizuální vjem vytváří představivost samotného čtenáře. Tady to už udělali filmaři a ne každý se s tím může ztotožnit. Příběh je natočen nenáročně, jednoduše, se známými motivy a určitou záhadologií. Ve vizuálním vjemu bylo použito jak běžné kamerové snímání, tak i Found footage a to zcela vyrovnaně. Hororová atmosféra sice patrná je, ale o nic nervydrásajícího se nejedná. Jak už to tak většinou bývá, mlaďáci se místy chovají přirozeně, místy jako rozmazlenci, místy naprosto nevyrovnaně a nelogicky. Suma sumárum, snímek každopádně může ocenit i přes svou jednoduchost a skromnost jen ten divák, který je obeznámen s relativním pojmem času. S časem a prostorem se tu pohrává hodně dobře. A přitom dějově není zapojeno nic složitého k lepšímu uchopení stavu věci.

Námět je zajímavý, ale tím to taky rychle končí. Zpracování mi připadá, jako bych se díval na pirátskou kopii někdy z devadesátek. Už chybí akorát ten týpek co daboval vše stejným unylým hlasem…