Stalin

Stalin představuje do té doby největší a nejkomplikovanější Passerův projekt - velikostí a složením mezinárodní koprodukce (s účastí americké, maďarské a ruské strany), výší rozpočtu (deset milionů dolarů) a formátem aspirujícím na dobový velkofilm z moderních dějin. Vyprávění chronologicky zachycuje epochu bolševické hrůzovlády od svržení cara až po Stalinovu smrt v roce 1953. Kronikářskou formu zdůrazňují mezititulky, které zajišťují orientaci a člení vyprávění do kapitol podle jednotlivých historických etap. Efekt historicky věrné rekonstrukce posilují vložené střihové sekvence, které těží z dobových revolučních filmů Ejzenštejna, Pudovkina a Vertova a z válečných dokumentů Franka Capry. Na tomto historickém pozadí se exponují skryté osobní a politické dějiny. Portrét Stalina se vyjevuje z neobvyklého soukromého úhlu, neboť vše je vyprávěno z pozice Stalinovy dcery Světlany reprezentované mimoobrazovým vypravěčem. Prvnímu dílu filmu dominuje osobní linie, která zachycuje Stalinův soukromý život a jeho rodinné zázemí. Druhou linii a dominantu druhé části představuje zákulisí mocenského boje o vládu nad Kremlem. Stalin zde vyvstává jako sadistická, paranoidní a sentimentální osoba, která systematicky a masově likviduje celé vrstvy obyvatelstva, politické spojence i protivníky i svou nejbližší rodinu. Film současně sleduje otázku, jaké sociální a mentální podmínky umožnily Stalinovi získat absolutní moc, a reflektuje tak i fenomény poníženosti, strachu a fascinace kultem silné osobnosti. Vizuální styl sází na efekt historické autenticity a hodnověrnosti spočívající především ve výpravné složce. Stalin měl světovou kinopremiéru v Moskvě v roce 1992 přímo na výročí bolševické revoluce. V USA, kde byl uveden v síti HBO, byl interpretován jako „skvělý gangsterský film". S překódováním do žánru politické gangsterky a s odkazy na kmotra se pracovalo i marketingově, jak svědčí výrok producenta Marka Carlinera, který Stalina přirovnával k „ruskému kmotrovi". Jiří Voráč Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016