Rašín

Díky České televizi za projekty, které seznamují diváky s význačnými osobnostmi českých dějin. Právě málem zapomenuté osobnosti jako Karel Kramář a Alois Rašín si zaslouží, aby jejich památka byla dnešním divákům připomenuta alespoň v televizním filmu. Forma retrospektivy, kdy příběh začíná smrtelným postřelením politika mladým anarchokomunistou, a zbytek se odvíjí v rámci vzpomínek, je záživný, ale zřejmě to bude pro část diváků málo atraktivní děj. Složité vztahy domácího a zahraničního odboje jsou víceméně jenom naznačeny, potřebné obeznámení by zasloužilo formát televizní minisérie. Pro mě nejzajímavější část společného pobytu obou politiků ve věznici, kde spolu vedou diskuze, kde se ne vždy shodnou na stejném stanovisku o budoucnosti českého národa.

Těžká záležitost, která mě donutila otevřít internet a něco si načíst. Výkon obou žen (Vlasáková, Stivínová) nadstandardní, ženy jsou vždycky ty, které odnesou vznosné myšlenky mužů. Vetchý nezklamal a kupodivu mi nevadil ani Donutil, i když se trochu vezl. Nejen díky tématu a výpravě. Film ze sorty snímků jako Dvacáté století nebo starších inscenací Noc rozhodnutí, Plášť Marie Terezie apod. Říkám si, že to je snad úděl většiny našich politiků, nejdřív si projít vězením než mohou tvořit moc.

Chtě nechtě srovnávám s televizní minisérií Herec, kterou jsem viděl těsně před tímto filmem. Musím říct, že Rašín bylo dílo po filmové stránce nejméně o třídu lepší - herci, režie, příběh... Je znát, když je příběh založen na skutečných událostech, je v tom cítit skutečný život, ať už někdy přináší sebeneuvěřitelnější situace, na rozdíl od příběhů vymyšlených od stolu, kde ta umělost bývá znát, není-li podložena skutečným osudem.

Dobrý vlastenecký film; ale lidé tam jaksi nedobově píší levou rukou, nádražní rozhlas hlásí odjezdy vlaků a herec se nejméně jedenkrát přebreptne.