Disko kmotr

Drogy jsou špatné, disko je boží. Tato úderná myšlenka tvoří základ jednoho z nejbizarnějších příspěvků kategorie blaxploitation. Jeho tvůrci měli za to, že jedině podniky, kde v záři barevných světel lidé v křiklavě pompézních oblečcích předvádějí vypilované taneční figury, nabídnou zdravou alternativu proti svodům návykových látek. Proto také tato fantasmagorická agitka obsahuje nejen zhůvěřilé estrádní výstupy na tanečním parketu, ale také hororové výjevy feťáckých halucinací či sugestivní scény, kde truchlící rodina využívá služeb exorcisty k odvrácení své ratolesti z osidel drog. A pak je tu ještě titulní disko kmotr – nejlepší disco tanečník a DJ, nejschopnější bývalý policajt, nejnamachrovanější přeborník v karate, nejsvůdnější klátič a největší dobroděj afroamerické komunity, který pochopitelně musí v každé sekvenci mít jiný vyladěný obleček. Toho se svou typicky rozšafnou vervou a mimickou grácií spasmického šílence ztvárnil komik Rudy Ray Moore, jenž bývá pro své rýmované hlody uznávaný coby praotec rapu. Moore ve svých komediálních vystoupeních a filmech v čele s diptychem Dolemite (1975) a Lidské tornádo (1976) parodoval schémata blaxploitation, především pak nadsamčí kvality tamních hlavních hrdinů. V Disko kmotrovi se ale s vidinou proniknutí do mainstreamu nechal zlákat na roli, která se nápadně podobala spíše figurám, kterým se dříve vysmíval. Výsledkem je snímek, kde se postupy zetkového braku snoubí s logikou dětských filmů, krimi melodrama si podává ruku s lidovým hororem a motivy vykradené z Francouzské spojky 2 (1975) prokládají karate peckovačky a to vše je zalité větší než zdravou porcí diskotékového křepčení. Festival otrlého diváka