Starý dům uprostřed Madridu

Velice silný a emotivní příběh tří sester, kterým umřela nejprve matka a poté i otec. Vychovávat je tedy musí teta. Příběh o tom, že dětství nemají všechny děti šťastné. Skvěle jsem se při tomto filmu naučila španělsky. Písnička "por que te vas" (proč jsi odešel?) mě trhala u srdce.

Snad to bylo tou večerní melancholickou náladou, že mi tento, ostatně velice povedený, snímek tolik učaroval. Trumfem filmu se stalo bezesporu to malé, bledé, okaté dítě se stále strnulým pohledem a posmutnělou tváří. Vynikající je také Geraldina Chaplinová, s jejímž monologem o tom, že své dětství nepovažuje za nejšťastnější období života, nýbrž za smutný, trýznivý, dlouhý čas, za dobu, již poznamenaly obavy z neznámého a strach ze smrti, jsem se plně ztotožnil.

Obraz jednoho dětství, který má daleko k vlídné nostalgii Obecné školy nebo Amarcordu. Je smutný, trpký a bolestný, zároveň ale natočený s něhou a porozuměním. Saura jeko vždy nejde na věc přímočaře, používá střídání i prolínání časových rovin, stírá hranice mezi realitou a snem. Skvěle se mu daří vystihnout momenty ztráty nevinnosti a strachu z toho, co bude. Perlou snímku je píseň Por que te vas, zdánlivá odrhovačka, která v sobě skrývá křehkost a melancholii dokonale souznící s náladou filmu. Už chápu proč po ní před lety sáhly Zuby nehty. Přiznám se, že symbolika konce frankistického režimu mi totálně unikla a ozřejmilo mi jí až nahlédnutí do "1001 filmů..." Ale kupodivu nemám pocit, že jsem o něco přišel. Asi to bude tím, že Starý dům uprostřed Madridu má i obecnější rozměr.