Hodinářův učeň

Tady omezím svůj komentář na jedinou krátkou glosu. Opravdu se mi nezdá, že by parta z Dejvického divadla byla ideální volba pro jakoukoliv (normální) pohádku.

Značně přehrávající Jana Plodková se ve své roli zlé sudičky dokonale vyřádila, zato ústřední pár vyzněl jaksi nemastně-neslaně, podobně jako celý děj téhle podivné, nemrcouchovité pohádky. Renomé jí zachraňuje především vynikající herecký výkon Viktora Praisse, proti němuž je proslulý lakomec Harpagon učiněným beránkem. Pohádka sice nepatří k nejhorším, má pěknou výpravu i pár dobrých nápadů, ale přesto ji minimálně rok zase vidět nemusím.

Toto vůbec není hezká pohádka. První, co mi začalo vadit hned po několika minutách, byla civilní mluva. Pak, hned v závěsu, Plodkové "vydechnuté cháá". Jako by to ukradla Heleně Růžičkové. Viktor Preiss se snaží vykřesat ze své postavy, co se dá, ale blbý scénář mu mnoho nedovolí. Mladí jsou nemastní neslaní a zbytek herců už pohádku nezachrání. Jitka Rudolfová se tedy vyznamenala. Ale v tom ironickém smyslu slova. Slova, slova, slova. Zbytečná, nic neříkající... kdyby se vynechala, zůstane jen pár smysluplných vět. No, takže ne, už ne...

Místy hororový příběh a nadstandardní výprava byly super, na zbytku by to chtělo ještě zapracovat. Např. písnička, když se do příběhu nehodí, tak tam být fakt nemusí.