Jde si pro nás noc

První větší hluchota přijde až v polovině filmu. Do té doby je to jako rychlík, po seznámení s postavami je to jedna bitka za druhou a tomatovou šťávou se na efektech rozhodně nešetřilo. Jenže právě kolem té šedesáté minuty to nějak ztratí břink. Naštěstí ne na dlouho. No, i kdybych dal šedesátku filmu, tak dvacet musím přidat trikařům. Bylo to prostě skvělé.

Asijský akční film v plné palbě, tentokrát opět z Indonésie, odkud třeba v roce 2011 přišel na akci stejně zaměřený ´Zátah´. Má sice tradičně velmi jednoduchý děj krapet vedoucí k chaotičnosti ve spleti všemožných akcí, ale fanoušci akčního žánru si na sto procent očekávaně přijdou na své. Na dnešní dobu snímek už vyznívá starobyle. John Woo, Tsui Hark a mnozí další režiséři na takových filmech postavili kariéru nejen svou, ale i mnohých akčních herců v dobách přelomu 80. - 90. let, ale na druhou stranu, proč ne. Je to akční film skutečný, čistý a pevný už v základech. V rámci nepřetržité akce a vyobrazeného násilí se jedná o hodně drsný film, což by se někteří jedinci nebáli rovnou popsat jako hardcore. A tak by se dalo říci, že je kandidátem na největší akční filmovou řezničinu roku 2018. Akční peklo v té nejryzejší podobě, takže nic pro slabé povahy. Snímek má švih, energetickou a hlavně živou kameru, a spousta gore. Nějaká ta citová záležitost také nechybí, což je u takovýchto asijských snímků takřka pravidlem. Takže tu máme další starý dobrý asijský akční styl bez bázně a hany, kde jde čistě jen o prezentaci boje a přestřelek a o nic víc. Drsná akční filmová zábava pouze pro drsné diváky.