Dora a ztracené město

Hraný snímek, natočený na základě kresleného televizního seriálu dětského kanálu Nickelodeon ´Dora průzkumnice (2000), by se dal vlivem námětu považovat za takovou hodně jednoduchou dětskou verzi známé videoherní a posléze filmové archeologické hrdinky Lary Croft. Rodiče coby archeologové, stále někde na cestách, takže to by nebylo, aby dívka Dora neprožila v tomto smyslu také nějaké to dobrodružství. Humor, akce, sem tam nějaké to roztomilé zvířátko, hodně jednoduchý příběh právě určený pro dětské diváky. Od kreslené předlohy se tato filmová hraná verze liší hodně, neboť Dora tu je daleko starší a tak film hlavně osloví ty, kteří v nižším věku seriál s malou Dorkou sledovali. Dospělému divákovi se přirozeně snímek jeví jako počin naprosto špatný, což je vlivem rozdílného vnímání zcela přirozené. Je v tom ohromný kus naivity, nepřirozenosti a nelogičnosti, což ale dětské oko vůbec nevnímá a vše bere pouze jako příjemnou dobrodružnou zábavu. Zkrátka a dobře, tohle je film jen a pouze pro děti, takže je potřeba se na to dívat dětskýma očima a podle toho hodnotit. V rámci dětských filmů se tento počin jeví jako zcela povedený.

Nemyslím si, že je tento dobrodružný film jen pro děti. Jsem tu víc jak půl století a přišlo mi to úchvatné, zábavné a prostě mě to bavilo. Nesmíte jen myslet na to, že to musí mít nějakou tu logiku, dospělácké smýšlení. Prostě to má pobavit a to splnilo. Bavila mě opička, ta byla tak skvěle propracovaná, že být zase malým dítětem, určitě bych ji chtěla mít doma. No v každém případě to pobaví nejen malé děti, ale určitě se najdou dospělí jako já, co se u toho zasmějí, zapomenou na starosti a dospělost a trochu se vrátí do dětských let.