The Last Boy

Jedinečný postapokalypticky příběh plný mystiky, fantastičnosti a snech o místě splněných přání. Snímek natočený dle básní a citátů autora žijícího ve 13. století, perského básníka a mudrce jednoduše známého jako Rúmí, jinak pod svým jménem Džaláleddín Balchí Rúmí a nebo také Mawláná Džálal ad-Dín Muhammad Rúmí. Byl básníkem, právníkem, islámským učencem, vykladačem šaríi, teologem a učitelem súfismu v období islámského zlatého věku. A toto všechno se promítlo v tomto snímku, který se sice snaží nebýt nijak složitý, ale svojí filozofií je přesto vcelku těžko uchopitelný. “Za hranicí myšlenek o konání správných a špatných věcech je místo. Potkáme se tam.” Kamera optikou spíše televizní, výprava značně nízkorozpočtová a CGI efekty skromné jen v rámci nutnosti. I přesto se jedná o výjimečný film. “Odpověz na každé volání, které osloví tvou duši.” Tvůrci se chopili zhmotnit představivost Rúmího ponořené do současného světa, což vede k přemýšlení, byť to na první pohled nevypadá. Dané myšlenky jsou magické a v jistém smyslu provokativní. “V jatkách lásky, jsou zabíjeni jen ti nejlepší, žádní ze slabých nebo pokřivených. Neutíkejte pryč od tohoto způsobu umírání. Kdokoli, kdo nebyl zabit láskou je mrtvým masem.” Každá scéna má reálný význam pro něco jiného a samotný závěr je takřka umělecký skvost. Jenomže kdo nepochopí filozofii už na samém počátku celého dějství, konec teprve ne. “Zranění je místem, kudy do vás vstupuje světlo.” Tohle nějaký honosný rozpočet ani nepotřebuje. Ve své podstatě artový film jen pro určitý okruh diváků, kteří se nebojí odhalovat hloubku myšlenky a dát všemu patřičný rozměr. "Pokud se vás zeptají co je to láska? Odpovězte - obětování vůle."