Stroj času

Mexiko – kolébka geniality, nebo šílenství. Del Toro má obojího dostatek. Cronos je jeho debut a je to znát. Víc než del torovské rysy připomíná Cronenbergovo eXistenZ, či Friedkinův Bug(už vím od koho si pánové vzali inspiraci). V té době zažívá entomologie nebývalý boom. V Cronosu převažuje nejednotná příběhová linie… upíři, touha po nesmrtelnosti, alchymistické kejkle. Avšak dědečkův vztah s mlčenlivou vnučkou je obdivuhodný. Prožít to co ona, tak jsem už od útlého dětství na práškách. Scéna kdy děda líže z mramorové podlahy na hajzlíku čerstvou krev patří k těm nechutnějším(za čistotu nedám ani zlámané peso). Ron Perlman se objeví v nezvykle „normální“ roli synovce(prosím, už ne strýčku..!). A protože dabing byl otřesný, tak jsem si Cronos nevychutnala, tak jak by si patrně zasloužil.