Lepší než kdy jindy

Diane Keaton patřila mezi mé oblíbené herečky téměř po celou dobu své kariéry. Připomínat filmy jako je Kmotr, Manhattan, Annie Hallová, je zbytečné. Ovšem v poslední době, kdy dovršila důchodový věk a připojila se k hollywoodskému mainstreamu, u mě v oblibě klesla. Klasickým příkladem je tento film "Lepší než kdy jindy", který právě v českém překladu klame případného diváka. Je to právě naopak. Tuctový příběh důchodkyň, zřejmě vyšší třídy, které se organizují v trapném americkém rádoby sportu jako jsou roztleskávačky. Bez bližšího poznání jednotlivých postav se kupí jedno klišé za druhým, závist, klacky pod nohy, rezignace, poznání sama sebe a vítězství nad překážkami. A k tomu ještě fatální onemocnění hlavní hrdinky. Nepřesvědčivé.

"Já jim TAK rozumím...", šlo mi hlavou během filmu i po jeho skončení. Stáří je kruté, každému ubírá nezadržitelně a nevratně. Jednomu na kráse, druhému na zdraví, jinému na schopnostech a možnostech. A Diane Keaton ve svých třiasedmdesáti předvedla velmi pozoruhodný výkon. A tím nemyslím taneční kreace s bambulemi (i když i to se mi líbilo), ale hlavně tu osobnost a přístup k nevyhnutelnému. Když život překročí magickou hranici stáří a člověk ještě má na vybranou, vždycky je lepší věnovat zbytek sil něčemu kreativnímu, optimistickému a přínosnému. A přesně toto z fimu vnímám.