Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Zase jednou musím proti proudu všeobecného nadšení. Věděl jsem dopředu, že k tomuto filmu cestu nenajdu, protože tvorba Patrika Hartla ať už literární, scenáristická nebo režijní mi připadá stejně neupřimná a stylizovaná jako jeho smích. Přes kvalitní obsazení a dobré herecké výkony film probíhal přesně v těchto mantinelech. Možná, že jsem na tento umělecký cool styl moc starý a nebo příliš konzervativní (nejspíš obojí) ale výsledek tohoto snažení mně osobně připadá přinejlepším průměrný.

Před několika lety byla pro mně knížka naprostým zjevením, čtenářským zážitkem a prvním setkáním s Patrikem Hartlem, od nějž jsem pak hltal i další věci (se sestupnou kvalitativní tendencí). Prvoka jsem půjčoval tolika lidem, až se mi někde ztratil. O to víc jsem byl zvědav na filmové zpracování. V první řadě oceňuju luxusní casting, kdy i jednověté štěky zajišťují osobnosti typu Langmajer, Remundová nebo Mádl. Jako celek cajk (s důrazem na herecké kreace Martina Hofmanna nebo epizodky Daniely Kolářové), ale literární předloha je o level vejš.

Hartla mám celkem načteného a do filmu svoji knihu akorát přepsal. Je otázka, jestli je to dost. V každém případě viděno 14 dní po Matkách, tak jsem si připadala jak dejavu, tak si byly filmy podobné. Krize středního věku, tu máme všichni. Od života jsme něco chtěli a máme ty děti nebo je naopak nemáme, máme peníze nebo naopak nemáme a chceme to, co mají jiní a kolikrát ani nevíme, co chceme. Kdo byl velmi dobrý, tak Martin Pechlát, jeho herecký výkon mě dostal a byl v tom uvěřitelný. Vše pro rodinu a nakonec se našel v tom, co dělal. A klidně to mohl manželce říct. Čermák taky fajn, ale je to pořád ten jeho Rapl. Jeho máti byla výborná, nevím, co proti ní někdo má, chtěla pro něj to nejlepší... dobře, odstěhovaný měl být už dávno. Hoffman taky hrál, to co už znal z Trpaslíka. Kdo mě vyloženě štval tak Švehlík, samozřejmě jeho postava. Zatímco v knížce mi ho bylo líto, tady mi hodně vadil a nevěřila jsem mu zhola nic. Ani to prohlédnutí. Co mě ve filmu potěšilo a pobavilo, že i v nejmenší roličce se mihl hodně známý herecký ksichtík. To bylo hodně vtipné a po cestě z kina jsme počítali, koho jsme si všimli.

Čekal jsem možná vtipnější a nahláškovanější jízdu, ale ono to zas úplně vtipné být nemělo. Knihu jsem nečetl, tak nevím jak film je přesný, ale v lesčems asi ukazuje pravdu a některé hořké věci tak jak jsou, nakonec slušný počin, který se dá shlídnout, za mně 65%.