Říjen, 3:4

Svérázná homestay u okinawské jakuzy. Odhodlání, snaživost a neobratnost – v baseballu i mezi jakuzou – mohou vyústit v absurdní frašku i rytířské skutky. Ve snímku, který se stal prototypem pro Kitanovy tak typické dokonalé žánrové fúze, se poprvé objevují i jeho milované obrazy moře a hry. Ty jako protiváha absurdnosti zápletky dosahují dokonalosti např. v jeho pozdějším filmu Sonačine (Sonatina), který se také z větší částí odehrává na Okinawě. Ve snímku Santaiyon... se Kitano, v porovnání se svým režisérským debutem Sono otoko, kjóbó ni cuki, zdaleka tolik nezaměřuje na zobrazování násilných scén, mnohém více je zdůrazněna nesmyslnost a nahodilost jednotlivých situací, do nichž se protagonisté dostávají. Okinawská mise je plná zvratů a stejně nepředvídatelná jako baseballové utkání. (Jeden z výkladů šifrovaného názvu: Říjen proto, že tou dobou vrcholí v Japonsku baseballové šílenství – a 3:4 jako stav utkání, jehož jsme ve filmu svědky.) Eigasai