Voda, krev, rakije a zombie epidemie

Mám rád filmy z Balkánu, což je zásluha především jugoslávské nové vlny z druhé poloviny šedesátých let, která v té době přišla do českých Filmových klubů. Filmy režisérů, z nichž někteří studovali na pražské FAMU, zejména příběhy z druhé světové války a těsně po ní, ukazovaly pravdivou tvář partyzánského boje národa, který nikdy nacisté nepokořili a to jako jediný v Evropě. I tento film evokuje válku, i když tu další končící v roce 1995. Z příběhu je poznat, že vztahy mezi Chorvaty a Srbi nejsou ani dnes zdaleka ideální a k národnostním třenicím dochází dodnes. Samotný film v žánru hororové komedie překvapil, nacionalismus rázovitých vesničanů pobaví, stejně jako nadsázka s rakijí s příměsí srbské krve, která stvoří nový národ.