Podzemka

Jestli tento film mohl někoho zaujmout,já bych měl návrh, režisér by měl zaplatit každému divákovi, který toto velmi špatné dílko dokouká do konce, nějaké odškodnění. Film je plný neuvěřitelných situací, které navazují jedna na druhou. Luca je vůbec nemusím a nebudu jmenovat jednu českou režisérku, která většinou točila, bez zájmu diváků. A když jsem si na konec přečetl, že jde o romanticko kriminální komedii,tak to mě odrovnalo. Určitě si to našlo své diváky, z vyšším vzděláním, mě na filmu zaujalo jen upozornění, že jde o The end....

Surrealistický vesmír pařížského metra a v něm probíhající punkový či post-punkový život pro nás absolutně neznámý. Snímek má podmanivou magickou jednoznačnost ve svém jednoduchém a nejasném stylu. Subkultura žánru měla vždy své specifikum oslovující jen určitou část diváků, kteří daleko více dokáží ocenit tvůrčí umělecký přístup, kde se dokonce porušují i stanovená pravidla. Je to hlavně o stylu nad podstatou sebe sama ve svých tématech plného obrazů vtírající se do myšlenek daných představ. Kult osmdesátých let ve své podstatě a fascinaci touhy po svobodě, dobrodružství a sociální vzpouře. Příběh ve svém podmanivému vzhledu působí jako moderní pohádka ukončená beznadějnou romantickou tragédií ve stylu hudebního videoklipu. Tohle není film o násilí, ale o emocích a v tom je daná síla. Ano, svým způsobem netradiční milostný film, který však dokáže vytvořit jen Luc Besson.

Naprosto excelentní film, jeden z opravdu dobrých Bessonových snímků, udržuje si nestále vysoké tempo, velice mile překvapuje Lambert, u něhož by člověk těžko hledal lepší ztvárnění role. Galabru v roli pomalého, ale mazáckého starého policajta je opravdu okouzlující a Reno v roztomilé úpravě bubeníka dokresluje film, který si opravdu zaslouží přízvisko kultovní.

Besson je pozoruhodný režisér, který má dar točit „béčkové akčňáky“ s intelektuálním přesahem. V tomto „specifickém žánru“ de facto předběhl Quentina Tarantina. Podzemka je plná honiček a akčních scén, ale přesto se podobným filmům tohoto žánru výrazně vymyká. Stylizací postav i prostředím. Podzemka zjevně vychází z poetiky filmů noir, ale posouvá je do jiného prostoru, ve kterém, jako by se míchal postmoderní svět s tím existencionálním. K čemuž výrazně napomáhají herecké výkony nejen hlavní dvojice, (Christopher Lambert a Isabelle Adjani), ale i dalších, Pochopitelně nechybí Bessonův „dvorní“ herec Jean Reno. Film má tak zvláštní „postromantickou“ stylizaci, že nedefinovatelně balancuje na rozhraní romance, dramatu a komedie. Rozhodně dokáže zaujmout a pobavit jak milovníka akčních filmů, tak intelektuála z filmové kavárny.