E Dio disse a Caino...

Klaus Kinski a spaghetti westernový příběh pomsty se vším všudy. Je to námět klasický, tudíž předvídatelný, ale v rámci subžánru správně westernově démonický. Jako obvykle příběh začíná scénou trestanců na nucených pracích, z nichž je jeden propuštěn. Touha po pomstě a její vykonání tak může začít. Jeho nenávist k dotyčným jednotlivcům, kteří ho do vězení poslali, je impozantní a předčí veškeré divácké představy. Brutální scény jeho činů i činů hlavního nepřítele tak dávají za své, čímž se vyobrazuje hutnost a poutavost všeho následujícího dění. Vše také adekvátně atmosféricky podtrhuje výprava a soundtrack. Mstitel sám o sobě toho dohromady moc konverzačně nenamluví, což zvyšuje jeho lakonickou tajemnost s prvky neobyčejné bolesti. Vlastně je to takový příběh souboje kočky s myší, kdy s napětím čekáme, kdo s koho. Dějová linka je samozřejmě jednodušší, než by se mohla zdát, ale má ambice plně zaujmout. A zaujme. Klaus Kinski v roli mstitele a v plné parádě.