Spolupráce Salmana Khana, jeho herecké partnerky Katriny Kaif a režiséra Aliho Abbase Zafara zafungovala u diváků i kritiky již dvakrát – ve dramatu Sultan (2016), v němž sledujeme vzestup, pád a opětovný vzestup talentovaného zápasníka, a v akčním thrilleru Tiger Zinda Hai (2017), velkolepém pokračování jednoho z největších Salmanových hitů. Oba tyto snímky byly napěchované akcí, takže v nich slavný herec mohl zúčtovat svou image svalnatého, hypermaskulinního hrdiny.
I ve snímku Bharat se sice hrdina v Salmanově podání občas musí ohánět pěstmi, více ran než od lidských protivníků však obdrží od samotného života. Vzorem této multižánrové podívané byl totiž korejský melodramatický trhák Óda na mého otce (Gugjesijang, 2014) zachycující na životním příběhu jednoho muže a jeho rodiny nelehké dějiny Korejské republiky od 50. let až po současnost. Jde-li o samotný děj, zůstává indická verze originálu poměrně věrná – Zafar využil toho, že mezi dějinami obou zemí existují určité podobnosti a tam, kde žádné nenašel, zkrátka využil své tvůrčí fantazie.
Celkovým vyzněním i převažujícími emocemi se však oba filmy podstatně liší. Korejská Óda na mého otce je totiž těsně svázána nejen s korejskou historií, ale také se specifiky korejské národní paměti. Film je zamýšlen jako pocta konkrétní generaci, která se narodila v průběhu 40. let a během jejíhož života se Jižní Korea proměnila z chudé a zaostalé země v jeden z nejvyspělejších států světa. Původní film je tedy zároveň určitou interpretací toho, jak k této proměně došlo a v zemi původu vzbuzoval i kritické ohlasy těch, kteří jej považovali za propagandu konzervativní pravice.
Přesazení příběhu do indického kontextu se většina jeho politického rozměru vytratila, čehož tvůrci využili k tomu, aby jej zpracovali do podoby velkolepé podívané v masala stylu. Vlastenecký sentiment je sice v Bharatovi stále přítomen, ale smíchaný s nadsázkou a humorem, takže se projevuje třeba v momentu, kdy indičtí námořníci zjistí, že je se somálskými piráty spojuje fanouškovské nadšení pro bollywoodskou superstar Amitabha Bachchana.
Malé vysvětlení si žádá ještě název snímku, který není jen jménem hlavního hrdiny, ale také pojmenováním celé země. Indové v současnosti svou vlast označují buď anglickým názvem „India“, z perštiny odvozeným „Hindustán“, nebo právě názvem „Bhárat“, který má původ v domácích indických jazycích, je součástí oficiálního sanskrtského pojmenování Indické republiky a zmíněn je i v samotné ústavě.
Festival Bollywoodského filmu 2019
