Svatba mého nejlepšího přítele

Pozdě bycha honiti aneb Jak Julia Robertsová bojovala o muže svých snů a v milostné komedii P.J. Hogana nakonec - prohrála. Anebo ne? Na Julianninu situaci se dost přesně hodí několik českých přísloví - jako třeba 'Sliby, chyby', 'Pozdě bycha honiti' anebo 'Komu není rady'... Teta Kateřina by měla radost, půvabná novinářka Julianne ovšem absurditu situace zjevně nedokáže patřičně ocenit. Sedí totiž na zemi a prodělává solidní nervový kolaps. To bylo tak - když Julianne před lety, ještě na univerzitě, opouštěla svého přítele Michaela, slíbila mu, že budou i nadále nejlepší kamarádi, a aby uchlácholila jeho zraněnou duši, dodala, že pokud budou oba v osmadvaceti ještě svobodní, vezme si ho. No a teď jsou narozeniny na krku a na Juliannině záznamníku bliká Michaelův vzkaz. Schyluje se k maléru, který nabírá v Juliannině hlavě zcela přesný tvar - co když si ho nakonec bude muset opravdu vzít? Jenomže... Ve skutečnosti to bylo daleko horší. Michael se opravdu chtěl oženit - bohužel však s někým úplně jiným. Bohužel proto, že Julianne si právě v tu chvíli uvědomila (ach ty ženy!), že právě Michael je tím, co v životě chce úplně nejvíc, její láska, ideál, světlo jejích očí a tak dále. Pročež upadla na zem. Dobrá rada nad zlato. Když se Julianne vyplakala na hrudi svého věrného (protože homosexuálního) kamaráda George, pochopila, že se může buď vzdát a jít potupně za družičku, anebo bojovat. A co tak asi udělá emancipovaná hrdinka amerického filmu? Ve vojenských kruzích se tomu tuším říká blesková válka a prostý laik by řekl, že válka předem prohraná. Neboť Julianne zbývají do svatby pouhé čtyři dny a v ruce nemá jediný trumf. Její soupeřka Kimmy je totiž za a) krásná, b) chytrá, c) milá, d) dcera milionáře a za e) ji Michael zřejmě opravdu miluje. Po dobrém to asi nepůjde.... Pokud se domníváte, že vzhledem k účasti Julie Robertsové v roli Julianne už předem víte, kdo vyhraje, těžce se mýlíte. Nejlepším (anebo nejhorším) na scénáři Ronalda Basse (Rain Man, Noci s nepřítelem, Když muž miluje ženu, Nebezpečné myšlenky) je totiž to, že v nejmenším nerespektuje zažité vzorce podobných příběhů a s přehledem likviduje všechna oblíbená divácká klišé. Takže se v určitém okamžiku dokonce dostanete do situace, v případě amerického filmu nevídané, tedy že ani v nejmenším netušíte, co bude následovat. Otázka ovšem zní, zda je to ku prospěchu filmu či nikoliv. Teorie na to mohou být dvě. Oběti filmů typu Pretty Woman (k čemuž se s hrdostí hlásí i autorka tohoto článku), se budou cítit oklamáni. Nabízí se jim krásná dívka, která usiluje o lásku a oni jí upřímně fandí. Pak ovšem tahle krasavice přejde od nevinných pletich k docela regulérnímu podrazu, a divák zjistí, že dobrou půlku filmu fandil té nesprávné osobě. Tvůrci mu dost nefér naházeli hračky do kanálu a při hledání nového hrdiny mu navíc nabízejí jen bývalé "oběti", tedy Michaela a Kimmy, což je ovšem slabá náhrada, protože oba jsou vedle Julianne díky scénáři i matnému hereckému výkonu svých představitelů poměrně nevýrazní. Pročež je zmíněný divák zhnusen a myslí si cosi nehezkého o masakru žánru, podlosti autorů apod. Příznivci realismu v žánru milostné komedie (např. spokojení diváci předchozí režisérovy komedie Muriel se vdává) budou naopak na větvi, paradoxně z toho, co jejich výše zmíněné kolegy zklamalo nejvíc. Ocení, jak inovativně nakládají tvůrci se zápletkou a vysoce zhodnotí, že i půvabná a úspěšná mladá dáma má své chyby. Smíří se s její všehoschopností (jinak řečeno podrazáctvím), neboť je ze života a tolik podobná té jejich, a oslaví závěr filmu, který dokázal být pravdivý a věrohodný a přesto nepochybně patří do kategorie happy endu. A to dokonce dvojího. Je věcí vkusu každého, pro kterou variantu se rozhodne, ale ať tak či onak, některé skutečnosti zůstávají nezpochybnitelné. Například nevyvážené herecké obsazení, jemuž (místy zavádějícím způsobem) vévodí Julia Robertsová. Dramaturgická nevyrovnanost, díky níž spád děje chvílemi vázne a film zejména ve své druhé třetině ztrácí tempo. Naopak je zase nutno ocenit malou perlu v podobě černého koně příběhu, homosexuálného vydavatele George, který už svou přítomností rozbíjí (a oživuje) klasický trojúhelník milostné komedie, a kterému navíc Rupert Everett dodal svým výkonem patřičný šarm a humor. A od něj také pochází ta zásadní rada, která ovšem - pokud by byla respektována - může zničit řadu milostných komedií již v zárodku, a totiž: "Řekni mu, že ho miluješ." Kdyby to Julianne udělala včas, ušetřila by si nejedno trápení a my jednu podivnou romanci, která romancí vlastně ani není. Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema