Svědomí

Herecký koncert Miloše Nedbala v roli otce a Jana Prokeše v roli syna. Otec syna stále kárá ale má sám máslo na hlavě aco víc, zabije dítě na chodníku. Dal bych mu zostřených 20 let a ne nějaké štráchy s ním...

Nechci být hnidopych, ale tam kde se mělo hrát překvapení, nebo cokoli jiného, nepředvedl nikdo vůbec nic. Všichni všechno brali v naprostém klidu. Snad mimo toho kluka. Velká škoda, protože děj to mělo dobrý.

Na svoji dobu výjimečný dramatický a psychologický snímek. Berme v potaz, že film byl natočen tři roky po válce. Lidé měli stále v paměti hrůzy, ke kterým docházelo a panovala doba plná změn. Uprostřed toho vznikl fil o odpovědnosti ke svým činům. Tématem filmu je dopravní nehoda, při které je zabit malý chlapec. Hlavní hrdina od nehody ujede a pak jej svědomí donutí se přiznat. Excelentní ve své roli je Miloš Nedbal. Je to také jeho snad jediná vlasátá role.

K starším filmům, tedy těm hodně starším, hlavně pak československým, mám většinou respekt, přesto že jsou mnohdy politicky angažovány (např. "Vyšší princip" s hrdiny dělnicé třídy a padouchy té buržoazní). Svědomí se bohužel do kategorie mnou uznávaných neřadí. Snímek je až moc prvoplnánový, skoro až moralizující, přímo z něj dýchá komunistický převrat 1948. Klasicky spořádaná rodinka, přičemž otec se proviní hned v několika bodech, jedněch z nejhorších. Takhle prostě správná socialistická společnost nesmí fungovat, nejprve si to začne uvědomovat synek, který dokáže nahlodat i otce. Co to je proboha za blábol? Do toho všeho doba konce čtyřicátých letech, ve které vidíme tu nejlépu fungující společnost (opak byl však pravdou). Doufám že mě za toto odsouzení nebudou mnozí kamenovat, stalo se mi při komentování "Kladiva na čarodějnice", kdy jsem ho připodoňoval k politickým procesům šedesátých let, že mi přišel vzkaz plný upozorňování, že tehdejší režim byl prostě best of a co si to vlastně dovoluji ho hanit, když jsem ho ani pořádně nezažil. Ano, nezažil,a jsem za to nesmírně rád...