Maják

Formát černobílého čtverečku mi nevadil. Mi vadilo to, že ani za padesát minut autor nevyjádřil skoro nic. A když se tam v padesáté minutě objevila tvář baby, zmáčkl jsem tlačítko zrychleného posunu. Právem. Až do konce filmu se nic nedělo, tedy ne co by stálo za zmínku. Takže zbyla jen moje závist té bouře a samoty. Nevím, co tím filmem chtěl básník říci. Pokud vůbec něco, tak mi to prostě uniklo.    

Nevím zcela přesně, zda jsem film pochopil. Každopádně jeho zpracování zavání špinavou, halucinogenní, izolovanou a temnou atmosférou, chvílemi až Lovecraftovským kultem Cthulhu. Depka a paranoia se utápí v litrech vypité kořalky ústřední dvojice Dafoe/Pattinson, kteří se do příběhu zakousli se vší vervou a hrají jak o život. Černobílý formát 4:3 Majáku prospívá a masakrózní zvuk a hudba tomu dominuje (viděno v brněnské Scale). Jen jsem to jaksi celé nepobral. Předchozí Eggersův počin Čarodějnice mě rozbila víc. Rozhodně bude film ještě delší dobu v hlavě uzrávat a dožadovat se domácí projekce. Myslím, že v absolutní tmě a klidu, nerušen diváky z kina si snímek vychutnám mnohem více. Řekl bych dokonce, že je určen výhradně k domácímu promítání, které si o takovou karanténu vyloženě říká. Musím vyzkoušet a zřejmě i přehodnotit.

Herecké výkony obou doslova perfektní, černobílá atmosféra to hutní. Bohužel, nakonec nic pro mě, nebyl to můj šálek kávy.

Je to takový černobílý, komorně psychologický thriller, až horor. O dvou mužích obsluhující maják na ostrově. Ten starší – „šéf“, (Willem Dafoe), toho mladého, (Robert Pattinson), nejprve dost přísně „buzeruje“, ale posléze spolu začnou chlastat. Takže na pořad přijdou klasické opilecké historky a pak jim chlast dojde a do toho klaustrofobické prostředí majáku a malého ostrova, plus drsné přírodní prostředí = na konflikt je zaděláno. Jenže od začátku je cítit, že film, ač klasická „žánrovka“, je usilovně dělaný jako „větší umění“. Tak ano, herecké výkony jsou skvělý, zejména charismatický Willem Dafoe, černobílá verze filmu fotogenickému majáku sluší. Hezký je i, (až skoro „stampunkový“), pohled do majákových útrob. Přeci jen ale dívat se v celovečerním filmu celou dobu jen na dva chlapy, (pardon, ještě se tam občas objeví mořská panna a pár ptáků), to by chtělo nějakou originálnější zápletku, nebo zajímavější dialogy. Sorry, ale v druhé půlce jsem se prostě už dost nudil a začalo mi být jedno jak ten duel skončí, hlavně ať! Takové filmy nejsou můj šálek darjeelingu.