Chlap na střídačku

Zase jenom sotva průměrná komedie na hranici vkusu. Vynikající obsazení se tu bohužel míjí účinkem. I herecká esa Langmajer a Chýlková tu působí poněkud vyprahle jako někdo za zenitem marně se pokoušející překročit svůj vlastní stín a tak to herecky zachraňují hlavně veteráni Iva Janžurová a Pavel Nový. Tvorbě režiséra Petra Zahrádky už asi nikdy nepřijdu moc na chuť. To je ale můj problém. Spravedlivě dlužno poznamenat, že už jsem v posledních letech viděl hezkých pár našich nových komedií, které byly ještě horší.

Jakkoliv milujete kteroukoliv z hlavních postav, tak tady byl příběh postaven na absurdistánu a hlavní postavy se mi zprotivily. Zuzana, coby matka dvou dětí a zřejmě vyhořelá manželka schvaluje milenku, se kterou se dokonce kamarádí. Vážně si někdo myslí, že to takhle funguje? Jako že se ho pak obě pokusí přizabít, to možná jo, ale kamarádíčkování určitě ne. A Pechlát, coby přihřátý kolega Jiřího, který si odmítá přiznat, že je mu horko i v zimě... Tak to byl vrchol. Jeden by mu to i uvěřil ve skutečnosti.

Při dívání se na tento film se moje mozková činnost utlumovala a utlumovala, až nastal konečně konec a já mohla povstat z popela jako králíček Duracell. Reakce postav z filmu mi v komedii připadaly víc k pláči než k smíchu, přitom potenciál byl, nejen v hercích. Chvíli byla děvčata spolu, chvíli proti sobě a vrcholem byl konec bez pointy na hraně trapnosti. Asi žiju nějak jinak, když jsem nepochopila reakce postav, ale zaplaťbůh za to.

Komedie? Možná místy, ale nic třeskutého ani inteligentního. Ani jedna z postav nevzbuzuje sympatie. Možná je to tím, že to vlastně nejsou Češi, ale Francouzové, protože madame Alexandra Leclère, co spáchala scénář, je Francouzka. A Francouzi jsou úplně jinak pošahaní než my. A hlavně všechno řeší přes postel. Takže pane režisére, byla to tak trochu slepá ulička, řekla bych.