Tak hrával šraml

"Tak hrával šraml". Osobitost města Vídně a proslulá svéráznost lidu dunajské metropole byla a je s hojností jinde nevídanou užívána pro film. V dané době hlavně a zvlášť filmy Willi Forsta a Gézy von Bolváryho, ti měli s vídeňskými náměty velmi prospěšné zkušenosti. Filmy Gézy von Bolváryho směřovaly spíše k lidové, tudíž podbízivé formě vídeňského filmu a k idealizaci lidového městského prostředí, jak se to projevuje i ve filmu "Tak hrával šraml". Jde tu o idylickou historii bratří Schrammelů a o původ typických vídeňských muzik, které byly známy pod názvem šramly, kterou pro film zpracoval Ernst Marischka. Bolváry zručně nasadil sentimentální příběh do vídeňského prostředí osmdesátých let devatenáctého století, uplatnil všechny přitažlivé atrakce veselého města, Prater, fiakristické dostihy, šantán, ples pradlenek, výlety na předměstí a podobné líbeznosti. Hojnost náladové hudby podporuje Bolváryho populární vyladění šumivé idyly o tom, co byl vídeňský muzikant. Herecky je pozoruhodný ansámbl prvního šramlu: umělecky citlivý Paul Hörbiger, mladě rozjařený Hans Holt, komicky rozčepýřený Hans Moser a tlustý dobrák Fritz Imhoff, a Marta Harrelová, ani ne tak zjevem, jako temperamentem a švihem, ztělesňující starovídeňskou subretu Fiakermilli. "Tak hrával šraml" byl produkt Wienfilmu