Lo voglio morto

Konec šedesátých a začátek sedmdesátých let byl zlatým věkem italského westernu. Tento příběh patří k těm podařenějším, přináší více pěstních soubojů než přestřelek, nezanedbatelnou roli hraje ve filmu i ženská složka, z níž vynikne krásná Lea Massari, která toho zase ve spaghetti westernech tolik neodehrála. Také Američana Craiga Hilla jsem zatím neměl mnoho možností vidět, snad jen v "Pádu orlů", v jedné z "Emmanuelle" a několika starších amerických filmech z padesátých let. Svou podobou připomíná jiné hrdiny špageťáků Franca Nera nebo Giulliana Gemmu. Samotný děj opět vychází z pomsty, když hlavní hrdina mstí smrt své sestry a zároveň bojuje na správné straně práva proti banditovi a obchodníkovi se zbraněmi.