Tajemství Ocelového města

novinář Van Hulshov při pohledu na k smrti vyčerpaného signálního běžce před automobilem: "Technickým pokrokem k trvalé invaliditě."

Vždy, když vidím tenhle krásný film, připomenu si, jaký osud potkal oblíbené herce Holého a Potměšila. Oba měli těžkou autonehodu osmý den v měsíci krátce po sobě. Jan je po nehodě z 8. prosince 1989 odkázán na invalidní vozík a Tomáš svoji nehodu z 8. března nepřežil.

Ve spisovém archivu Filmového studia Barrandov jsou dvě verze scénáře. Ta první je o dost obsáhlejší a také podobnější Vernově knižní předloze. V ní Janus plánuje vystřelit na Fortunu nejprve zápalnou střelu, způsobující rozsáhlé požáry. Ve vzteku z odhaleného špióna nechá zvětšit nálož v dělu. Střela tak překoná únikovou rychlost a skončí na oběžné dráze jako umělá družice, stejně jako v knize. Po tomto nezdařeném pokusu následuje za několik dní další pokus, tentokrát s mrazivou střelou. Ta při odpálení praskne a Januse i s obsluhou děla zmrazí. Film končí tím, jak Marcel na terase vily ve Fortuně pozoruje s adoptovaným Viktorem a s Tomášem Holým přelety první umělé družice... (prvního náboje) Proč byl scénář nakonec zredukován nevím, pravděpodobně to bylo z důvodů velké trikové náročnosti a rozpočtu.