Cjamango

Cjamango. Vedle slavnějšího Djanga další antihrdina bez bázně a hany. A stejně jako Django i Cjamango dokázal diváky pohltit, i když ne tolik. Každopádně filmů s touto postavou bylo natočeno více, a samozřejmě tradičně pokaždé s jinou postavou. Máme tu tedy klasickou charakterovou etudu jedince s tváří Ivana Rassimova, který se svou inspirativní vizáží stal silným konkurentem žánrových ikon, jako jsou Franco Nero, Clint Eastwood nebo Terence Hill. Kamkoli tedy vkročí, zanechává za sebou hromadu mrtvol. V centru dějových svárů, potyček a přestřelek je zlato. A tak tu máme další spaghetti western se všemi ingrediencemi pro pořádné chlapské dobrodružství. Kolty jsou proklatě nízko, whisky teče proudem a ženy jsou objekty touhy. Ale samotná zápletka není ničím výjimečná. Všechny si jsou podobné námětem, ne-li v drobnostech téměř totožné, takže při dnešním pohledu na koncepci filmu není čím by překvapil. Každopádně na tu hodinu a půl stopáže je to tak akorát na správně drsný filmový zážitek se vším všudy, i když s určitými nedostatky v dějovém pojetí, intrikách a všudypřítomném adrenalinu.