Tančírna

Film jsem viděl několikrát, bude vždy patřit mezi mé nejoblíbenější. Nikdy si ho nenechám v televizi ujít a pokaždé se skvěle bavím. Miluji epizodu z třicátých let, kdy do tančírny přichází gangster, který je celý Jean Gabin, ve své roli Pepé le Moka.

Francouzská historie části 20.století obecně, vývoj hudby a tance zobrazený beze slov prostřednictvím událostí v jedné tančírně. Objektivně vzato: originálně ztvárněný originální nápad, mající své nesporné kvality. Subjektivně vzato: tanec, jako takový, považuji za zbytečné k ničemu nevedoucí pohyby, hudbu (kromě klasiky) vnímám jako otravný hluk a úlisní týpci či namachrovaní suverénci snažících se vlichotit a vnutit do pozornosti žen nepatřili nikdy do okruhu mých kamarádů. Nejvíce jsem ocenil skutečnost, že se v jednotlivých epizodách vyskytovali stejní herci v typově ve zcela odlišných rolích a bizarnost některých postav.

Výborný nápad a úžasné typy herců od úvodního nástupu dam a panoptika pánů přes jejich proměny během času a změn stylů až k závěrečnému postupnému opouštění scény. Film má velmi svižné tempo díky hudbě a po kapkách dávkovaným gagům. Třešničkou na dortu je krátkozraká Monica Scattini zůstavájící věčně na ocet. Pomalu by se mohlo připravovat pokračování, přece jenom od roku 1983 se druh zábavy proměnil a objevila se spousta dalších bizarních hudebních a tanečních stylů.

Velmi originální přehlídka různých mužských i ženských typů na pozadí francouzské historie od 30. do 80.let minulého století, kterážto je nastíněná bez jediného mluveného slova na ploše imaginárního tanečního sálu. V něm se mění oblečení, účesy, hudba i tance, pronikají do něj ozvěny války, rasových nepokojů nebo studentských bouří v 60.letech (tahle epizoda je ale překvapivě zkratkovitá). Nejpozoruhodnější je asi režijní práce, pečlivost, s jakou jsou jednotlivé scény do detailu propracované. Film je hlavně formálním experimentem, ale nabízí i spoustu zábavných i dojemných momentů. Na druhou stranu nemám pocit, že bych se z něj dozvěděl něco extra hlubokého.