Tango

Světově proslulý španělský režisér Carlos Saura se vypravil až do Argentiny, aby se - tentokrát v hraném příběhu - zaměřil na přitažlivost tanga. Přejal zde schéma vyzkoušené již v Carmen: osobní problémy protagonistů se jakoby zrcadlí i v příběhu chystaného divadelního muzikálu. The world renowned Spanish director Carlos Saura even went to Argentina to focus - this time in a feature film -on the attractiveness of tango. He resumed the pattern already tested in Carmen: the personal problems of the protagonists as if mirrored in the story of the theatre musical in preparation. Španělský režisér Carlos Saura, v jehož tvorbě se hudba a tanec často objevují jako základní prvky, se vypravil až do Argentiny, aby se tam zaměřil na fenomén tanga. A jak si už několikrát vyzkoušel, osudy postav se jakoby zrcadlí v osudech tanečníků, kteří je zosobňují. Ačkoli je zřetelné melodramatické zakotvení jednoduchého milostného příběhu, poslední třetina filmového vyprávění náhle nabývá metaforických rozměrů: netýká se jen zvůle sponzorů, kteří si diktují podobu představení, ochotni vetovat vše, co jim osobně se nelíbí, ale především upozorňuje na závažná společenská témata, která lze s překvapivou účinností stylizovat i do hudebně-tanečního tvaru. Chystané představení se totiž týká především násilí a vojenských represí, tak častých na jihoamerickém kontinentu, a taneční sekvence, symbolizující veškeré hrůzy mučení, pak patří mezi nejpůsobivější. Druhý vrcholný okamžik přináší závěrečná pasáž s hromadným příchodem přistěhovalců, hudebně provázených proslulou melodií z Verdiho Nabucca, za nimiž se pne červenavý rozbřesk. Zaplňují celé jeviště, na němž postupně začínají - zprvu jakoby nesměle a ostýchavě - tančit. Je až zvláštní, jakou pozornost Saura věnuje právě protikladu mezi kýčovitým melodramatem, do něhož je stylizován osud samotných umělců, a svrchovaně uměleckou výpovědí, kterou na jevišti vytvořili a která filmovým ztvárněním ještě více získává na působivosti, (jš) katalog 1. Festivalu nad řekou