Tatínkova sláva

Mezi mé nejoblíbenější francouzské filmy (kromě kriminálek ze šedesátých let) patří přepisy románů Marcela Pagnola. Nádherná letní Provence zachycená ve filmech mě fascinuje, sluncem prozářená krajina, levandulová pole. Byl jsem se tam také před lety podívat. Film režíroval známý Yves Robert, stejně jako Maminčin zámek. Již předtím natočil Claude Berri na podobné téma filmy Jean od Floretty a Manon od pramene. Všechny filmy jsou poetické a při každé repríze v TV jsem natěšený na skvělý zážitek. Nejsem hnidopich, ale malá chybička v obsazení: v roli pane Parpaillouse Paul Crauchet.

Velice hezky zpracovaná literární předloha Marcela Pagnola. Něžný a milý film, vonící levandulí a kouzlem čistého dětství, doprovázený sametovým hlasem Viktora Preisse. Svojí poetikou mi silně připomíná povídky Oty Pavla. Věčná škoda, že jde o snímek u nás prakticky neznámý (např. já jsem se s ním dnes setkala poprvé - a to ještě čirou náhodou).

Úsměvný výlet do začátku dvacátého století, bezvadně dobově odvyprávěný, dětskou optikou viděný, příjemným hlasem Viktora Preisse provázený... Upřednostňují se však jen samé hezké zážitky, jako když vzpomínáte na mrtvého, což vylučuje křivku vzruchů, která mívá za následek, že si za čas vybavím mnohem víc, než jen pobavení nad pózováním s loveckou trofejí před fotoaparátem v případech, kdy snímek není váš vlastní... :-)

Co k filmu napsat. Kdo nezná vůni Provence, neporozumí.Dávám deset pro tu vůni a poetiku. Nádhera...