Taxikář

Režisér Martin Scorsese nám doslova vnucuje temnou story plnou neklidu, pohledy na město, ve kterém se nerespektují lidské hodnoty a vše, jakoby pozoroval ze své pozice Travis Bickle. Osamělost hlavního hrdiny a jeho postupné zlostejnění k hodnotám kolem sebe takřka logicky dozrává do individuálního aktu vzpoury. ZA tuto roli byl Robert De Niro nominován na Oscara a mladičká Jodi Foster za herecký výkon ve vedlejší roli. Mám jej pouze na VHS, takže byť není tak dokonalý jako na DVD, má pro mne svou vysokou hodnotu, něco jako dokonalý zvukový záznam na vinylu.

Scorsese nikdy netočil prvoplánové filmy a Taxikář rozhodně není film na jedno zhlédnutí. V De Nirovi našel ideálního herce nejenom pro roli v tomto filmu, zahrát tikající bombu by průměrný herec nedokázal, ale na De Nirovi bylo jasně vidět, že přetlak, který v něm je musí ven. Slušná byla i Jodie Foster(ová), která se rolí Iris vymanila z dětských filmů Disneyho provenience. Konec mě překvapil, čekala jsem větší drsárnu s více úmrtími, ale samozřejmě, pokud si uvědomím rok vzniku, tak je konec drsný až dost.

Na první shlídnutí před lety si vzpomínám s tím, že film mě neoslovil. Po letech jsem mu dal další šanci a hodnocení zvedám směr nahoru. Ano film je občas pomalej a zdlouhavej, ale zajímavé vykreslení postav a doby, špínu ulic v USA, herecké výkony hlavně Roberta De Nira a konečné zúčtování na konci mi nedovoluje udělit méně. Dobře také M. Scorsese vystihl prázdnotu, jistou vyšinutost, posedlost, vnitřní boj a další věci člověka co se vrátil z Namu - 80%....

Ve svém jádru vcelku znepokojující snímek pojednávající o odcizení veterána z vietnamské války v moderní společnosti. Poukazuje na jeho posedlost spojenou s frustrovaným hněvem a znechucením lidského úpadku. Martin Scorsese velice šikovně použil prvky noir se žánrem westernovým, hororovým a městským melodramatem, a kupodivu to funguje. K patřičnému uklidnění v jinak depresivní atmosféře pomáhá do kůže se vtírající saxofonová melodie. V mnoha ohledech se film stal prorockým. Odráží násilí současných novinových titulků, čímž se vlastně stal i v jistém smyslu nadčasovým. Každá scéna něco znamená či něco naznačuje. Psychologický vjem v rámci na první pohled obyčejných dialogů předčí očekávání ve svém smyslu a pojetí dané problematiky. Film tak v sobě nese poselství a kritiku zároveň. A není od věci, že velmi ovlivnil další tvůrce. Scéna se zrcadlem byla později použita nesčíslněkrát. Příběh zdánlivě jednoduchý, ale pro lepší uchopení toho, co chce divákům vlastně říct, se musí pozorně číst mezi řádky. Komu se to povede, má vyhráno.